Za dobrotu na žebrotu zní jedno přísloví a občas mu musím dát za pravdu. Poslední tři týdny například sice nosím v batohu nabitou externí baterku pro mobil, ale protože jsem někomu zapůjčil USB kabel, stala se z ní spíš přítěž a zátěž, než praktický pomocník.

V pondělí u mně nečekaně přespal Kuba, což bylo fajn, i když jsme spolu zažili i jednu nechutnou věc. V rámci večerního přežírání jsem totiž donesl ze spíže česnekové brambůrky, které už moc nekřupaly. Ale chutnaly docela fajn, takže nám trvalo půl pytlíku, než jsme si všimli, že jsou plesnivé (já jsem říkal, že je to nechutné!).

Ráno jsem se vzbudil a padl do komatu. Jako kdybych nespal. Usínal jsem v posteli, usínal jsem v tramvaji a usínal jsem i v čekárně na Krejcárku. To přestalo ve chvíli, kdy jsem dostal lokální anestezii. Podle @madciapka a @prusatomascz za tím vězí fakt, že v injekci s lokálním umrtvovadlem bývá i trocha adrenalinu. Vida jak se člověk může poučit na zubařském křesle! I když, křesle… Poprvé v životě jsem na něm u zubaře i ležel. A když se zubní chirurg pustil do osmičky vpravo nahoře, používal nástroje, které zněly jako rozbrušovačka. Neměl jsem odvahu otevřít oči. Zákrok i šití ale bylo naprosto bezbolestné. Jako vždy. Bolest přijde později. Jako vždy…

„Možná se trochu utřete na toaletách,“ řekla mi při odchodu sestřička a teprve při pohledu do zrcadla mi došlo, že to asi nebyl zákrok zcela bez krve. Ulpívala mi na vousech, jako kdybych právě sežral živé novorozeně. Umyl jsem si ústa a četl si lístek s instrukcemi. Nevyplachovat ústa, nevysávat z rány, ledovat, nekouřit, nepít alkohol, vynechat fyzickou zátěž. Po zákroku se může objevit otok (ou jéé), zvýšená teplota a (překvapivě) bolest. Dostal jsem antibiotika, radu ať na bolest beru Ibalgin a jím kašovitou stravu. Místo oběda jsem si dal kávový tvaroh a místo svačiny větrník, který jsem zvolil pro opravdu velké množství náplně, jejíž konzistence by se dala nazývati kašovitou.

Na konci pracovní doby jsem si kontroloval směny a zjistil jsem, že jednak má otec v pondělí narozeniny a jednak o víkendu nemám službu, což v součtu s tím, že potřebuji nový pas (starý mi předloni propadl) dalo krásnou rovnici, ve které mířím o víkendu na Moravu a v pondělí cestou zpět si v Rosicích vyřizuju papíry. Víkend je ovšem ještě daleko. Budu doufat, že moje (aktuálně silně nesymetrická) tvář do té doby trochu splaskne a že Bedřich bude ve středu zvládat dobře kastraci. Bedřich není moje nová známost, ale kocour od Kuby, aby nedošlo k nějaké mýlce…