Takže co nového v mém tmavě šedém a nudném životě? V práci se stále něco děje. Například v Rusku se je možné nechat inspirovat virální kampaní jednoho místního média, která donutila politiky, aby své velkohubé sliby o opravě silnic proměnili ve skutečnost.
Mimo práce moc nežiju. Chybí mi k tomu nálada. Chybí mi k tomu zřejmě i někdo. Kynu u počítače a televize (HD rip Avangers mne donutil značně změnit názor, na to, že se jedná o vyhypovanou papundeklovou akci, jak jsem předčasně zhodnotil po shlédnutí ukázky v kvalitě kinoripu). Několikrát jsem se opravdu upřímně zasmál a scénu s Lokim a Hulkem doslova miluju. Mimochodem CGI je u tohoto filmu opravdu vysoko a člověk si až říká, jak to mohli natočit takto levně, když to vypadá tak brutálně realisticky.

Do posilovny se snad odhodlám jít konečně zítra. Noha se již zdá být konečně v pohodě i ve chvílích, kdy ji napnu. Mezitím jsem nabral během měsíce asi tak 6 kilo. Nechutné.

Loni jsem po několika letech nefotil na filmovém festivalu Mezipatra. Svedl jsem to na psychický stav po rozchodu (což v zásadě byla pravda, protože jsem z toho byl opravdu dost na dně a ani dnes si někdy nejsem jistý, zda jsem to už celé překonal a zda se do něčeho jako je vztah vlastně ještě chci pouštět – i když po něm samozřejmě toužím). Letos se to pokusím tvůrcům vynahradit a protože do konce listopadu, kdy skončí můj pracovní poměr v Mladé frontě musím vybrat dovolenou, na pražskou část jsem si ji naplánoval přes festival. Kdo se tedy zajímá o netradiční filmy s gay, trans či lesbickou tématikou, vězte, že Mezipatra v Praze startují již 8. listopadu a filmy budete moci vidět do 14., přičemž uzavírací párty proběhne v kině Lucerna o den později. Teprve poté se festival přesune do Brna. Pokud se nepletu, tak Praha dostane přednost před Brnem snad poprvé.