Člověk by měl dostávat dovolenou na zotavení se z dovolené. Vím, nijak originální. Ale občas to tak cítím.

Faktem je, že v Londýně jsem buď fotil nebo vnímal věci na Campus Party a ZCELA jsem vypadl z každodenních rituálů (snad mimo sprchy a čištění zubů). Například české servery jsem si za ten týden otevřel jedinkrát. Zcela jsem uzavřel přísun informací, které běžně přijímám jako nitrožilní potravu několik hodin denně. Musel jsem, jinak bych byl přehlcen. Je to jako vyměnit šaty. Nebo spíš mozek. Zdá se vám to divné? Jinak se ale ani pracovat v médiích nedá. Pokud pracujete v oblasti zpravodajství, musíte vědět a sledovat. Dnes, včera, minulý měsíc, minulý rok, před deseti lety. Musíte vědět co se událo v poslední době. Nebo nemusíte. Ale když to chcete dělat dobře, tak to k tomu patří. A já mám nyní týden mlhu. Zaznamenal jsem jen nehodu 130 aut v UK, když jsem si četl titulky na novinách lidí v metru. A cítím se podivně odpojený. Je to absťák? A nežije se těm lidem, kteří nekonzumují informace v takovém množství jako já, vlastně daleko líp?

Jenže libovat si nad tím, jak je fajn žít v nevědomosti může jen hlupák…

Ráno v Greenwich parku bylo překrásné a dole u plotu člověk narazil i na kus domova…

Do úpravy fotek z Londýna se nehrnu. Něco jsem upravil a zbytek bude časem. Někdy je lepší mít odstup. A někdy je vhodné zaměřit svou pozornost jinam. Například, proč ve Španělsku hypermarkety zboží, které je před nebo těsně po uplynutí doby spotřeby, dávají k rozebrání třeba bezdomovcům. A proč se tak neděje u nás? Nebo se blýská na lepší časy? Projektu Zachraň jídlo nelze než držet palce.