Z velké části přestěhováno jest. Velké díky patří Phoenixovi, který si to se mnou odřel, odnosil a hlavně odvezl a samozřejmě též Františkovi.

Ve starém bytě ještě pár věcí zbylo. Třeba žehlící prkno, lahev absinthu, ionizér vzduchu nebo můj stolní počítač. Ale ten mi v novém bytě nechybí, protože tam stejně ještě nefunguje internet. A taky vlastně nemám v pokoji židli či stůl. Ano, čeká mne ještě návštěva IKEA a dokoupení pár ‚drobností‘. Taky mi zbývá většinu věcí vybalit, protože za ty dvě hodiny, co jsem tam dnes strávil, jsem to nestihnul.

Tedy je vybalená kosmetika, ale šuplíky z komody jsem musel vypláchnout. Nechtělo se mi dávat spodní prádlo nebo ponožky do míst, kde byly kousky rýže a cukru. Stihl jsem vybalit alespoň kosmetiku a přesunout nábytek tak, aby bylo místo na stůl s počítačem (konečně bude TV vedle PC). Pak už bylo nutné se nabalit na cestu za rodinou (dárek, miska na jídlo, dvě trika a ponožky se spodním prádlem). Přihodil jsem mikinu (meteorologové sice slibují brutální pařáky, ale ti toho nakecají) a vyrazil na Florenc.

V autobuse jsem volil mezi spánkem a filmem a nakonec jsem úspěšně dokoukal film Všichni jsou v pohodě, což je komorní film se skvělým obsazením. Lehce dojímavý, sentimentální film o rodině. A o lžích. O pravdě. A o něčem, co nikdy jako gay nemám šanci prožít. Líbilo se mi to.

V Brně jsem pocítil podivný sentimentální pocit. Bylo mi smutno. Intenzivně. A protože jsem počítal s tím, že si zde alespoň na chvíli sednu na kafe, zamířil jsem od Grandu k Sunakashi. Zavřeno a na dveřích žádná otvírací doba. Ok. Tak jsem zamířil do kavárny za Monikou na Běhounskou. Nenašel jsem ji, asi již není. Pokračoval jsem tedy dál směrem na Poštovskou. Kavárna Alfa stále existuje. Objednal jsem si velké portské s panákem vodky a ice caffé. A je tu fajn. Jen mám zase ten podivný pocit, že na celém světě jsem sám. A kopu za sebe. Ne za nás. Žádné ‚nás‘ není. Už není. A pokud někdy bylo, zdá se to dávno. Brečel bych, kdybych měl pocit, že to nějak pomůže. A pak se z toho stavu proberu a na místním hajzlíků hledím zkoumavě do svojí tváře v zrcadle. Koho vidím? Kdo to kurva je? Známe se?