Spotify je v ČR. Není první. A víte co? Bude mi pár měsíců trvat si zvykat zase na to, že je normální za něčí práci/hudbu platit. 

Když kupuji rohlík, zaplatím. Když se potřebuji někam dostat autobusem zaplatím. Pekaři ani autobusáci mě totiž léta svou činností nepřesvědčovali v tom, že krást je OK. Za to stahuju MP3. Zdarma. Prapůvod proč tak činím hledejte v laxním přístupu hudebních vydavatelství. České zákony umožňují download i autorsky chráněných děl pro osobní potřebu. Tak to je. Právně je to OK!

Za to, že tu roky nešlo koupit obyčejnou MP3 bez ochrany typu DRM (která legálnímu kupujícímu často znemožňovala přehrát soubor na různých zařízeních) mohou především vydavatelství. A navíc ten podvědomý pocit, že na to mám právo, když OSA dostává poplatky z každého hardisku, paměťové karty i prázdného CDčka. Proč kupovat něco co lze stáhnout zadarmo (a částečně to platím v poplatcích)? Třeba proto, že to je morálně správné? Jasně, ale proč kupovat něco, co je „chráněno“ tak, že mi to bude jako legálnímu vlastníkovi dělat problémy? DRM už naštěstí není tak častým jevem. Ale prostě jsem si díky nepružnosti hudebního molochu navykl léta stahovat a ještě pár desítek měsíců asi budu (byť cena za tyto online služby je příznivá).

Filmy jsou ve stejné situaci, jen se zpožděním. A poučili se filmoví distributoři? Už roky stahuji filmy. Zadarmo. Koukám na aktuální série seriálů. Nikdo mě nepřesvědčí, že by distributor nemohl koupit (před odvysíláním série) třeba práva na The Big Bang Theory a nejpozději do týdne seriál za poplatek streamovat s titulky. Počeštit seriál jde za dva dny zadarmo, jak se přesvědčuji díl co díl. A upřímně, nadabovaný ten seriál nesnesu. V tom pokulhává nabídka všech televizních kanálů. Téměř vše je nadabované. Asi nejsem mainstreamový divák. Ale to asi není většina mladých, kteří se na seriály v původním znění koukají. A mimochodem je zvláštní, že podobně nestahuji software. Ten kupuji. Protože krást programy právně OK není…

A teď z jiného soudku. Byly doby, kdy jsem jako redaktor píšící o technice a vědě dostával (půjčené na pár týdnů) od reklamních agentur různé výrobky k otestování. Dnes už o technice nepíši, takže příležitostí k zápůjčkám není tolik. Letos jsem měl jen jednu, kdy jsem se zajímal o možnosti výrobku Samsung Galaxy Camera. Původní záměr byl, že když se přístroj osvědčí, mohl bych v práci požádat o zakoupení jednoho dvou kusů pro naše redaktory. Jenže to nedopadlo. Skvělý koncept fotoaparátu s konektivitou skrze wi-fi a SIM kartou kazila jedna zásadní „drobnost“ – fotky svou kvalitou příliš nenadchly a asi bych na trhu našel pár běžných mobilů, které fotí líp. Tristní výsledek pro přístroj prezentovaný jako fotoaparát. Každopádně jsem se vždy snažil být co nejvíce nestranný a objektivní. Považuji za svou povinnost o výrobcích nelhat a když nejsou tak dobré, jak jsou prezentovány, klidně to napíšu. Třeba jako v případě onoho Samsungu, který je mi osobně jinak jako značka poměrně sympatický.

Nyní jsem dostal k vyzkoušení další dva výrobky od Samsungu. Telefon Galaxy Note 3 a k tomu chytré hodinky Gear. Jen podotýkám, že zatímco minulá zápůjčka byla řešena skrz Samsung a jejich PR agenturu, ta současná je v rámci projektu O2 #chytryzivot. Zažádal jsem si (to mohl udělat kdokoli) na webu o možnost vyzkoušet tento gadget před několika týdny a popravdě na to zapomněl. Minulý týden se mi ozval zástupce O2, zda zájem trvá. A protože si budu vybírat dovolenou a budu tak mít chuť i čas (a miluju gadgety), nadšeně jsem souhlasil. Ostatně aspoň to oživí můj blog. Jen ty hračky zkoušet a pak o nich nepsat by byla poloviční zábava.

Proč se o tom tak zdlouhavě rozepisuji? Abych se pokusil o transparentnost a nedostal se náhodou do střetu zájmů s Kodexem ČRo. Sice netočím reportáže a nenapadá mě jak bych mohl ovlivnit vysílání, ale je to zřejmě celé na hraně. Vyznávám teorii, že by každý člověk pracující v médiích měl mít kodex chování především V SOBĚ. Klidně by za mnou mohl přijít zástupce Samsungu nebo O2 a zkusit žádat, ať něco propašuji do vysílání. Hnal bych ho a ještě se o tom rozepsal právě tady a bylo by mou povinností to hlásit nadřízenému (solidní botu provedla v minulých týdnech například PR agentura zastupující TomTom). Na svém Twitteru, FB profilu a ostatně i zde, mám uvedeno, že se jedná o mé názory a nevyjadřují stanovisko zaměstnavatele. Přesto mi bylo naznačeno, že bych se měl i na svém blogu a sociálních sítích zdržovat psát některé věci. Tak uvidíme. Bude toto vysvětlení, proč budu v následujících dnech psát věci o zkušenostech se Samsung Gear stačit? Doufejme…