Čaj, vodárna, alkohol a pár kapek upřímnosti. Šílený program na jediný víkend, kdy jsem si chtěl hlavně odpočinout…

V sobotu jsem toho času moc neměl. Po poledním návratu domů jsem jen nakoupil, upravil se, na chvíli si sedl a pak jsem zamířil do stejného bytu. Vyrazili jsme do čajovny a pak se prošli mlčky po Náplavce pronásledováni drobnými kapičkami deště. Oba jsme staří na to, abychom kvůli jedné noci neztratili hlavu. Ale budeme se poznávat, takové bylo resumé. Takže mne cestou z Prahy 5 napadlo, že se nevypravím do Břevnova, ale vezmu to přes Budoár. Dorazil jsem tam 0:26 a do zavíračky si stihl dát třikrát dvojitou vodku s džusem. Psal jsem si s „novým kamarádem“, pokuřoval svou elektronickou cigaretu a registroval pohledy jednoho Slováka od vedlejšího stolu. Ta parta kolem něho nevypadala jako skupina gayů, takže mne samozřejmě zlomyslně bavilo občas na něj mrknout a podpořit oční kontakt. Jen jsem se trochu děsil toho, že bych ho musel odpálkovat, kdyby v sobě našel odvahu. Zda byl vyoutovaný či ne se nikdy nedozvíme. Spát jsem šel kolem půl páté.

Za to jsem měl za odměnu sen, z kterého bylo radost se probudit. Na mojí svatbě (s ženou!) jsem se hádal s maminkou od ex (která se navážela do mojí maminky), z čehož zrovna nadšený nebyl ex, a toho jsem následně nebyl odvázaný já. WTH?

Netřeba zřejmě popisovat v jakém stavu se nacházím ráno po čtyřhodinovém spánku. Měl bych zajít do posilovny. Ale taky čekám na to, jak se popere jogín se situací, která nastala. Chtěl v neděli dojet. Ptal se, zda je to tím, že by se mi s ním nelíbil sex. A tím to opravdu není. Ale jak si hledat někoho, když máte v šuplíku stálého milence?

Vytáhnul jsem CDčko Richarda Mullera – Už a přijde mi vlastně optimistické. Už přišel čas na psychologa?