Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.
Tak zase trochu o bitcoinu
Čau děcka. Doufám, že se máte všichni dobře. Život je někdy všelijakej, ale je to víceméně to jediné, co máme a není jeho chyba, když ho promarníte. Nějakou dobu jsem nepsal nic o bitcoinu, takže nastal čas to napravit a ujasnit si mentální pozici, ve které se vůči bitcoinu vznáším časoprostorem.
Ne, to si nekoupil prostor na blogu nejmenovaný obchodní řetězec, který taky slaví dvacetiny. Jen oznamuji, že v neděli 2. července 2023 to bylo přesně 20 let od mých prvních zápisků.
Život jde dál, ať chceme nebo ne (pokud plánujete sebevraždu, první větu zápisku si klidně škrtněte, kdo jsem, abych vám do toho mluvil). U nás na Vinohradech je všechno fajn.
Mám trochu víc času, takže kromě spánku ho mohu věnovat i takovým podružnostem, jako je skoro 20 let starý blogýsek, sledování krypta a takovým podobným blbostem.
Jeden ze způsobů, jak Facebook kálí na své uživatele
Od svých narozenin jsem neměl v práci jediný den volna a to včetně víkendů. První volný víkend jsem plánoval až na 21. ledna, kdy jsem měl v plánu spolu s Kubou vyrazit do Zbýšova na oslavu narozenin mého bratra. Mezitím jsem se ale dozvěděl, že na celou rodinu něco leze a nakonec byla oslava odvolána. Tak si uděláme hezký den v Praze. Uvidíme. Ale to jsem krapet odbočil…
Když mi došlo, že ujet trasu Praha-Zbýšov kvůli pracovním povinnostem ani letos nestihnu, řekl jsem si, nu což, datovou schránku mi stejně letos stát založí (protože živnost jsem neukončoval, pouze pozastavil). Tak si ji založím sám. V tu dobu zbývalo zhruba 45 hodin do konce limitu pro podání žádostí online…
Konec roku. Další bilancování a další rozjímání. Možná, že rádio, televize, sociální sítě, ale někdy i práce samotná, nás jen zdržují od toho opravdu důležitého. Od toho žít si naše životy. Možná jsou nešťastné, možná někdy i mizerné, ale jsou naše. A kromě nich nemáme fakticky ničeho.
