Kde začít? Tam kde jsem skončil minule? Bývá to zvykem. Ale co se na to kouknout z jiného pohledu?

Když v sobotu odpoledne vystupoval z tramvaje, došlápl na nohu tak, že opravdu slyšel jisté škubnutí v levém lýtku. Z ostrůvku tramvaje na Malostranské směrem k vestibulu metra dělal dvaceti centimetrové krůčky a při každém z nich hodil grimasu, jako by s mu do nohy zařezávala ostrá čepel nože. S vypětím sil přešel silnici, došel ke stánku, aby tak byl alespoň částečně kryt před zraky čumilů (připadalo mu, že to musí vypadat trapně) a hlavou mu běhaly myšlenky na to, že stáří je tu, že pravděpodobně nedojde ani do metra, že to svinsky bolí a že těžko dobelhá do obchoďáku na Edenu. Co možná nejnenápadněji zkoumal, co mu noha povolí. Moc toho nebylo, bolela defakto v jakékoli poloze, ale nakonec došel na to, že když bude našlapovat na špičku a nechá patu vždy ve vzduchu, bude to bolet nejméně. Když se belhal k metru, působil jeho obličej nepřátelsky až naštvaně. Víc než obvykle. Pořád přemýšlel nad tím, že podobná věc se mu stala už v úterý a trvalo dva dny, než ji skoro přestal cítit. Tehdy to ale nebolelo ani zdaleka tolik.

Dorazil na Strašnickou a i když bych za normálních okolností šel alespoň jednu zastávku pěšky místo čekání, tentokrát si způsobně počkal na tramvaj číslo 7. V bageterii ochutnal novou bagetu, v Datartu koupil prázdná CD pro svého otce a pak zamířil do tabáku, kde se bavili dvě prodavačky. Elektronickou cigaretu neměl v ústech několik dní a zatoužil po cigaretě. Přitom všem co se mu dělo se dokázal odprostit od všeho a pokusil se zavtipkovat: „Láhev becherovky,“ vyštěkl směrem k prodavačce. Ta vykulila oči, ale pak se oba ve stejnou chvíli usmáli. On víc, než ona. „Dělám si srandu, vzal bych si černý džarumky,“ pronesl smířlivě. Prodavačka šla k šuplíku se speciály a pak se jí zablesklo v očích. „Řekněte ještě jednou ‚černý‘,“ řekla lehce zlomyslně a tentokrát vyprskli smíchy všichni tři. „Černý,“ kapituloval s vědomím, že tento požadavek je důsledkem jeho ráčkování a odplatou za vtip s becherovkou. Zvedlo to náladu všem v krámě.

Pak dorazil na Anděla. Šel kolem stánku, kde dobrovolníci sbírali podpisy pro prezidentského kandidáta Franze. S připojením se k petici neváhal. Prý zatím mají jen 12 tisíc podpisů, což je zhruba čtvrtina toho, co potřebují. Úcel návštěvy tohoto místa ale byl jiný. Setkal se tam s klukem, se kterým se nyní vídává a manželským párem, se kterým se vídá jeho známost (i když pravděpodobně zcela jiným způsobem). Šli do kina na Expandables 2 do Golden Class. Musel uznat, že láhev vína a polohovatelné křeslo poráží colu a standardní sedačky v běžném multiplexu KO v prvním kole. Spát pak šli k onomu tmavovlasému mladíkovi s krásným tělem a vášnivou myslí. Ale to se stalo až ráno…

V neděli vypral, zajel nakoupit, doma si otevřel láhev bílého a pustil si Sherlocka z BBC. Užíval si klidu a nechtěl nikde zbytečně lítat vzhledem k noze.

P.S. Pokud jste z Prahy, tak již od pátku (státní svátek) do neděle bude MIMO PROVOZ celá trasa A (DPP se s těmi opravami fakt rozjel).