O tom jak vzniká živé vysílání a o práci sociálního editora, tentokrát spolu s Růžovou pandou…

Každý přímý přenos je jiný. Minule se nám nezadařilo s přenosem na YouTube, tentokrát nám na chvíli zamrzly obrazovky ve studiu, ale pochybuji, že by to některý z našich posluchačů nebo diváků na YouTube poznal, protože se vše podařilo vyřešit v řádu minut. Přímý přenos (a je jedno zda v rozhlase či televizi) má své kouzlo v tom, že se může pokazit tisíc různých věcí. Přiznávám, že je jistým způsobem velmi osvěžující zažívat vysílání odbavované skrz vysílací vůz Českého rozhlasu.

Jak to vlastně uvnitř vypadá? Zcela vzadu najdete velký mixážní pult, který obsluhuje technik. Ten se stará o to, aby bylo slyšet to, co slyšet být má a naopak aby do vysílání nepronikaly ruchy, které zde nemají co dělat. Technik proto hlídá mikrofony sedmi hostů a podle potřeby je zesiluje a ztlumuje. Vedle něj sedí dramaturg pořadu, který komunikuje přes vysílačku s moderátorem a říká mu, kdy zahlásit předěl, hlídá čas i to, aby se hosté nemotali příliš dlouho kolem jednoho tématu a mimo vysílání předává moderátorovi různé pokyny. Je kouzelné sledovat, jak to všechno funguje. U stolu na boku sedím já. Na svém notebooku sleduji dění na Twitteru, sleduji mentions i určité hashtagy a na druhém počítači vkládám dotazy ze sociálních sítí do interního webového rozhraní, které je ve studiu viditelné na třech obrazovkách tak, aby na ně viděli všichni hosté i moderátor.

Posluchači nám píší dotazy, ty které jsou mimo stanovené téma, se však na obrazovku nedostanou. Někteří si občas pomohou zkratkou nebo nemají zcela dokonalý pravopis. Protože jsem v některých věcech puntičkář (pár lidí dokonce tvrdí, že to hraničí s obcesí) považuji za důležité, aby v dotazech nebyly pravopisné chyby, protože monitory občas zabere kamera. Přiznávám, že včera mi lehce zatopila zkratka OČTŘ (orgány činné v trestním řízení), kterou jsem si dokonce musel vygooglit. Všechno ale dopadlo dobře a nezbývá mi než doufat, že stejně dobře to dopadne ještě desetkrát. Mimo osmi dalších předvolebních speciálů totiž Radiožurnál odvysílá ještě dvě debaty s celostátními lídry stran.

Byl to docela náročný den. Všední službu v newsroomu jsem si proložil dvěma hodinovými návštěvami na školení editorů sociálních sítí. Školil Adam Zbiejczuk, alenbohužel jsem nemohl zůstat celý den. Přesto i ty dvě hodiny byly přínosem a několik myšlenek a nápadů jsem si zapsal a k několika vlastním poznámkám jeho výklad inspiroval. Zhruba půl hodiny před začátkem vysílání jsem se pak usadil v přenosovém voze. A měl jsem krapet vztek sám na sebe, protože než jsem si všechno připravil, už mi nezbýval čas na nahrání fotek z příprav vysílání na sociální sítě. Příšte zkrátka budu muset vyrazit dřív. Mimochodem se náš twitterový účet @Radiozurnal1 blíží k hranici 2000 followerů, tak doufám, že to do neděle zvládneme nabrat. A protože je pátek, díky za případný #ffcz (follow friday – doporučení cizího twitterového účtu svým followerům).

Jinak se v mém životě asi nedělo nic zvláštního. Po přenosu jsem ještě vyřešil jeden či dva maily, odpověděl na pár dotazů ohledně stanice a po práci jsem zašel do blízkého baru. V něm jsem napsal tento zápisek a projížděl si internet a sociální sítě. Editor sociálních sítí může dělat svou práci dobře jen v tom případě, když ji nedělá 8 hodin denně a padla. Pokud tu práci nemilujete, může se vám znechutit docela rychle. Ale o co se tu snažím? Naprosto geniálně ji popsala Růžová panda.

Je to tak dobře napsané, že jsem ani chvíli nepřemýšlel o tom, že bych něco podobného zkusil sám. Rád bych vypíchl třeba bod 2 ohledně tolerance vůči debilům. Ano, přiznávám, někdy mám chuť odpovědět na deset různých dotazů, než na jeden, který tvoří buď mentální mimozemšťan nebo hater (od slova hate). U některých osob mi pak obě skupiny splývají. Je to jako onen věčný boj s tím, že na Radiožurnálu hrajeme hudební odpad. Když sedíte v newsroomu, neuniknete vysílání. Neuniknete ani hudbě, kterou vysíláme. A po jedenácti měsících (bože jak rychle to uteklo!) mohu opravdu upřímně říct, že až na pár hudebních kousků mi hudba na Radiožurnálu nevadí. Nějakou dobu jsem poslouchal komerční rádia a přiznávám, že jsem daleko hůř snášel slyšet jeden song i pětkrát denně než poslouchat hudbu vysílanou na Radiožurnálu.

A víte co? Já tu růžovou pandu okomentuji celou. Bod 1 – jste 24/7 v práci. V mém případě to zcela neplatí. Jsme na to totiž dva a tak polovinu týdne dělám a druhou polovinu týdne mohu buď lenošit nebo se opíjet nebo nebýt online. Pravda, nebýt online 24 hodin v jednom kuse je pro mě sci-fi. Bod dva jsme si prosvištěli, takže bod 3 – většina okolí vás nechápe. Tak tomu bylo větší část mého života. Bod 4 – musíte sebou všude tahat laptop. Já ho sebou tahám v 95% případů i když nemusím. Říkejme tomu třeba úchylka. Bod 5 – kreativa je jen část vaší práce. Dost malá část. Sice si vybírám fotografie podle svého a texty tvořím, ale jsou tu jistá omezení plynoucí z toho, že Český rozhlas je veřejnoprávní institucí lpící na serióznosti. Ale na to si nestěžuji, tak to je. Nepoužíváme fotky a vtípky stažené z internetu. Je to těžší cesta, ale nutí vás přemýšlet. A na to si přece stěžovat nebudu. Bod 6 – znáte víc než jen Facebook. BITCH PLEASE! :D Bod 7 – Jste trochu psycholog, trochu markeťák, trochu kreativec, trochu copywriter a v mém případě taky trochu fotograf, ajťák, střihač videa, fotoeditor a asistentka. Je jedno jestli se někdo ptá na hudbu, technické záležitosti ohledně vysílačů nebo má dotaz k reportáži, která mohla vzniknout v Praze, na Moravě nebo Londýně. Musím se snažit získat odpověď, abych fanouška uspokojil. Bod 8 – Nesnášíte označení social media manager / jedi / expert / guru / idea maker. Popravdě je mi to šumák. Víc mi vadí, že si každý druhý myslí, že k dobré správě Facebooku si stačí založit účet a absolvovat jedno školení. Nestačí, protože Facebook se vám doslova mění pod rukama. Bod 9 – Sociální média jsou plnohodnotné komunikační kanály. Tak určitě. A je snazší někomu napsat do otevřeného okna na FB než do mailu. Dva monitory jsou pro moji práci nutné minimum. Bod 10 – Vyznáte se v tom malém rybníčku. No, když je víc než polovinu vašeho života vaším nejlepším přítelem výše zmiňovaný Adam Zbiejczuk a dvakrát za rok navštívíte nějakou konferenci, poznáte osobně ty nejzajímavější lidi z vašeho Twitteru a s mnohými si i potykáte. Suma sumárum jsem si dovolil s pandou nesouhlasit v jednom, dvou případech. Na to mohu říct jediné: SNAP!