Názory zde publikované mohou a nemusí reprezentovat názory mého zaměstnavatele.
Přeplatky, náramek a na obzoru myčka
Život jde dál, ať chceme nebo ne (pokud plánujete sebevraždu, první větu zápisku si klidně škrtněte, kdo jsem, abych vám do toho mluvil). U nás na Vinohradech je všechno fajn.
Mám trochu víc času, takže kromě spánku ho mohu věnovat i takovým podružnostem, jako je skoro 20 let starý blogýsek, sledování krypta a takovým podobným blbostem.
Jeden ze způsobů, jak Facebook kálí na své uživatele
Od svých narozenin jsem neměl v práci jediný den volna a to včetně víkendů. První volný víkend jsem plánoval až na 21. ledna, kdy jsem měl v plánu spolu s Kubou vyrazit do Zbýšova na oslavu narozenin mého bratra. Mezitím jsem se ale dozvěděl, že na celou rodinu něco leze a nakonec byla oslava odvolána. Tak si uděláme hezký den v Praze. Uvidíme. Ale to jsem krapet odbočil…
Když mi došlo, že ujet trasu Praha-Zbýšov kvůli pracovním povinnostem ani letos nestihnu, řekl jsem si, nu což, datovou schránku mi stejně letos stát založí (protože živnost jsem neukončoval, pouze pozastavil). Tak si ji založím sám. V tu dobu zbývalo zhruba 45 hodin do konce limitu pro podání žádostí online…
Konec roku. Další bilancování a další rozjímání. Možná, že rádio, televize, sociální sítě, ale někdy i práce samotná, nás jen zdržují od toho opravdu důležitého. Od toho žít si naše životy. Možná jsou nešťastné, možná někdy i mizerné, ale jsou naše. A kromě nich nemáme fakticky ničeho.
Vánoce. Ty letošní se doslova připlížily. A do našich peněženek se promítá i plíživé zdražování naprosto všeho. Zatímco dřív byly nákupy v akci zábavné hobby, dnes se stalo nutností. Kdo si počká, může leckdy ušetřit půlku ceny. Klasicky nevyrovnaný příspěvek na blogu. Chvilka temnoty, chvilka světla…
Povídání si se stroji. Dříve věc, kvůli které jste se museli vzdělat v oblasti IT, dnes masová věc, ke které nepotřebujete žádné zvláštní znalosti. Lidé si se stroji povídají rádi. Možná z části proto, že narozdíl od lidí, jdou stroje vypnout.
