Do mailu mi včera přišla faktura na jeden z mých hostingů a tak jsem si vzpomněl, že mám vlastně blog. Ale ne, vážně. Poslední dobou si říkám, že éra blogerů už je pryč a do éry Youtuberů se mi soukromě moc nechce. A s každým příspěvkem přemýšlím nad tím, zda tuhle éru prostě neukončit. Já vím. ZASE.

Po školení proti vyhoření jsem načerpal trochu nových sil a dospěl jsem k tomu, že zavřít to jde kdykoliv později. Blogýsek mi v minulosti sloužil jako místo, kde jsem se vypsal. Jenže i když jsem online téměř pořád (pokud zrovna nespím) , nějak jsem se odnaučil zastavovat. Pár věcí mi doufám školení dalo a jednou z nich je i to, umět se párkrát za den zastavit a vnímat ten moment. Přestat tkát pavučiny plánování a zkusit občas žít, vyjet z rutiny. Jsou to drobnosti, které dlouhodobě odkládám. Třeba spát 7 hodin jako normální člověk a neodbývat se 4,5 hodinama. Ale celkově mi v řešení zrovna tohoto zlozvyku asi trochu paradoxně dost pomohla ztráta tabletu. Nechápejte mě zle. Moje práce mě baví, ale někdy je toho moc a já chci, aby mě bavila i nadále. A tak se musím naučit vypínat. Naštěstí se blíží i nějaké změny, takže o zábavu snad postaráno bude. Docela se těším.

Domácnost se nám rozrostla o Huga, což je Bojovnice pestrá, rybka. I když bych moc rád nějaké mazlící zvířátko, jako alergik toho moc pořídit nemohu.  Z Číny nedorazila nabíječka, ztratila se zřejmě cestou, peníze bude firma vracet. Z věcí, které se mi brzo dostanou do ruky mohu zmínit herní monitor a službu WOCHIT, pokud bude o čem psát, zmíním se tu o tom. Než k tomu dojde, tak se mi snad povede dopsat něco o Leagoo M5, mobilu z Číny za 60 dolarů.

P.S. Pokud vás něco zajímá, tak se klidně ptejte.