Pocházím ještě z generace, kdy mi rodiče i ve škole říkali, že chovat se ke starým lidem musím slušně. Nevštěpovali nám to nijak výrazně, ale jisté povědomí o tomto společenském konceptu úcty ke starším by člověk měl mít.
Jenže zaslouží si to vlastně naši senioři? Zatímco tlupy důchodců pláčí za hlasitého povzbuzování oranžových sociálních demokratů nad tím, že průměrný důchod je pouze 10 740 korun, já vím, že můj reálný důchod bude daleko nižší (odhady jsou kolem 6 500 korun, jenže kdo vám to garantuje, když jedna vláda ruší to, co vyplodí vláda předchozí?). Já totiž platím důchod těmto seniorům, ale zároveň mne stát připravuje na to, že si mám platit taky důchod svůj. Což je z principu ne zrovna dvakrát fér (a kdyby to stát rozložil do více generací, bylo by to spravedlivější). Chystaný druhý pilíř důchodového pojištění je navíc výsměchem vlády všem těm, kteří jí skočí na lep a do systému se přihlásí.

Více o tématu: Pomiňme i tak nijak lichotivé výsledky studie, kterou zadávala ČSOB, ale Patrikovi Nacherovi by se věřit dalo.

Ale zpátky k seniorům. Říká se jaký pán takový pes. Všimli jste si někdy, že nejvíce neurotičtí jsou psi od důchodců? Pravidelně, když ráno jdu do práce (vydělávat i na důchody starších spoluobčanů bydlících v baráku), tak na mně štěká chlupaté cosi, čemuž seniorka nebo senior, kterému ta štěkající věc patří, obvykle nevěnuje pozornost. Naštěstí se psů nebojím (byť jsem byl dvakrát v životě psem kousnut a v obou případech to dávám za vinu spíš sobě), ale znám lidi, kteří mají ze psů respekt nebo doslova drobné trauma.

Stejně tak se přiznám, že jsem přestal po několika marných pokusech své sousedy (většinou v důchodovém věku) zdravit. Zvláštní je, že ti mladší mi na pozdrav odpoví. Jenže senioři na pozdrav odpovědět neumí. Naposledy jsem sjel výtahem dolů, otevřely se dveře a dole stála seniorka. Slušně jsem pozdravil, načež se ona otočila zády a odešla. WTF? V mysli mi pak vždy vytane jen vulgární: „Řekni aspoň bů p*čo!“.

Strašně rád bych se choval k seniorům slušně. Ale mám takový podivný pocit, že valná většina z nich si to zkrátka nezaslouží. Možná je situace jiná na vesnicích než v Praze (doufám v to). Byl bych rád, kdyby si starší generace uvědomila, že z kyselých hroznů bude vždycky spíš ocet než sladké víno. A proto, abych se choval hezky k někomu, kdo se chová jako hulvát, já zkrátka nemám dostatek masochistických sklonů. Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem? Sorry, milí důchodci, já už vám jeden bochník chleba kupuju…