Dnes to nebude moc o chytrém životě s gadgetovými hodinkami Gear V7000, ale jen o životě, předvánoční době a bitcoinech…

Začnu bitcoinama, protože to je aktuální. Za posledních 24 hodin se propadly i o 30% a to není tento týden poprvé (jo máme středu). Co následuje po zdánlivě nepochopitelném růstu? Ano děti, často propad. Při minulé bublině (ten menší hrbolek na grafu v dubnu) to dotáhl na zhruba 260 dolarů a během týdne padl na 70, Nyní si sice dává na čas, ale ten tvar křivky je myslím poměrně předpokladatelný. Otázka je jen jak hluboko klesne. Osobně tipuju, že by to mohlo být někde mezi 200-300 dolary, ale nepřekvapilo by mně ani to, kdyby se držel o kapku výš. Přeci jen z něj média byla vydřená a skloňovala název měny v každém směru a díky tomu má jisté povědomí o bitcoinu již i „prostý lid“. Ale to, že má bitcoin nějaké jméno bych nepřeceňoval. Krachují i značky zavedené a známé desítky či stovky let. Kdo nakoupil bitcoiny za 1000 dolarů za kus nyní může uzavřít s poloviční ztrátou nebo čekat a doufat, že se bitcoin zase zvedne. Poznámka: Než jsem napsal tento odstavec, stihl bitcoin z 490 dolarů vyrůst na 545, takže prostor pro spekulace stále je veliký, jen záleží na tom, zda na to máte koule (já úplně ne).

Nechci se chlubit, ale v pondělí se mi povedlo dokoupit nějaké dárky a dokonce je zabalit. Dopoledne jsem si dal kafe s Phoenixem, kterého jsem už neviděl nějakou dobu a pak jsem si nechal oříznout SIM kartu, abych si konečně mohl zkusit to slavné volání z hodinek. Rozhodně se to dá použít. Domluvil jsem se skrz ně co koupit mé neteři a pak jsem zaparkoval doma, kde jsem se pustil do balení dárků. Při nákupu jsem pořídil i nový batoh pro sebe. Je to Burton v červeno-modro-bílé kombinaci. a je krásný tolik, že se možná časem srovnám s tím, že je zcela jinak řešen uvnitř a že se do něj možná vleze o krapet méně věcí, než do původního Samsonite.

V úterý jsem se vzbudil po osmé a asi 4 hodiny zvažoval, že se vypravím do města. Na seznamu dárků už mi toho moc nezbývalo. Spíš drobnosti a taky nějaké kalhoty, neb z těch starších jsem krapet „vyrostl“ (čti: ztloustl) a u stávajících se mi trhají obě kapsy, takže se bojím střídavě o to, že ztratím buď klíče nebo půjčený Samsung Note 3. Dal jsem si latté v Costa Coffé na Anglické (na toho mladšího baristu se docela hezky kouká) a u toho upravil pár fotek z focení BMW i3. Spokojen s nimi nejsem, protože kromě toho, že nebylo možné vyfotit v interieru auto vcelku, dávaly zářivky samozřejmě zcela jiné světlo než bylo venku a jiné než mi dával blesk. Odklikal jsem si některé fotky, některé smazal a když jsem docucal latté, došel jsem do práce, jen abych se ujistil o pár drobnostech. V práci jsem zjistil, že jsem si všechnu dovolenou napsal, nicméně v úterý jsem vlastně měl být v práci taky, protože to děláme s kolegou oba, byť službu má jen jeden z nás. Bez přemýšlení jsem si tudíž vzal jeden ze tří možných sick dayů (poprvé) a vyrazil do obchodů. Moc daleko jsem neušel a uvědomil si, že se mi vlastně vůbec nakupovat nechce. A když se mi nechce, tak je to těžké. Na Můstku jsem proto vběhl do metra, cestou koupil nějaké jehličnaté větve do vázy, dojel domů, nakoupil alespoň jídlo a pak zavolal Kuba, který se zrovna vzbudil.

Každopádně děkuji všem k dnešním přáním ke svátku a zítra to bude 34 let, co oxiduji na tomto světě, takže dopředu díky i za přání k narozeninám…