Ale taky v botech, za trikem a voda z kaluže mi crčela i z vlasů. Z oka jsem naštěstí kus nějaké nečistoty vyslzel docela rychle…

Po práci jsem vyrazil koupit náplň do své e-cigarety (již měsíc a půl nekouřím ty klasické), bohužel mi nedošlo, že je vlastně svátek. Díky tomu měla Bílá labuť otevřeno ne do osmi, ale pouze do šesti, takže jsem se rovnou otočil a odjel směr posilovna. Tam jsem si dal krásně do těla a když jsem skončil, předal jsem klíče od starého bytu. To už bylo po deváté a venku lilo jako z konve. Protože jsem u sebe neměl ani mikinu (nevešla by se do batohu k botám, ručníku a dalším věcem), musel jsem do deště jen v triku. Cestou k zastávce jsem pomalu promokal, ale největší sprcha teprve měla přijít.

Protože zrovna na Kubánském náměstí projížděla tramvaj číslo 7, nasedl jsem do ní, abych urazil alespoň jednu zastávku. Tam byla větší šance chytit kromě čísla 4 i 22. Možná mě mělo varovat, že přístřešek byl zcela prázdný. Ale ono tam všeobecně moc lidí nestálo. A tak jsem zaplul do skleněného boxu. Možná mě mělo varovat, když okolo projelo auto a nahodilo mi nohy po kolena. Ale pak na zastávku zaplul pár mladých lidí a člověk na to přestal myslet. Tramvaj měla jet co nevidět. Koukal jsem na vyjeté koleje v silnici, ve kterých se držela voda a díky světlu z lamp jsem věděl, kudy na ostrůvek suchou nohou. Jenže pak se přiřítilo auto (jelo rozhodně rychleji než padesátkou) a vjelo do jedné z kolejí, takže udělalo asi dva metry vysokou vlnu vody, která ohodila celou zastávku. Kdybych v té chvíli dostal do ruky řidiče, tak dnes sedím ve vazbě, protože by byl na kaši. Jenže co víc s tím může člověk dělat, než se tomu zasmát? Stejně to vzal i pár vedle, který se sice kryl deštníkem, ale zas tak velký jej neměl, takže zatímco ochránil oblast pasu a hrudi, zasáhla nečekaná sprcha jejich tváře, ramena i nohy.

V převleku za vodníka jsem tudíž dorazil do Budoáru, kde jsem asi dvě hodiny schnul. Na cestě domů do mojí tramvaje přistoupil Franta i Martinou, která u nás do neděle bydlí a tak cesta uběhla raz dva. Hodilo se to, protože zjišťuji, že když dotykový telefon navlhne, je to jako byste jej neměli. Žádný internet, žádné hry, prostě dotyky blbnou. Doma jsem už ani neupravoval fotky. Bylo pozdě. Snad to napravím dnes.