Inu ano, uznávám jistou proměnu tohoto blogu z ryze osobního na blog, kde se v poslední době mimo politiky věnuji i věcem jako jsou média všeobecně a sociální média zvláště. Nějak to přišlo samo. I když aktuálně se v mém životě dějí relativně zajímavé věci, zatím o nich nechci moc mluvit, abych to nezakřikl. Snad jen co se týká osobního života, je to slabší. Například tu věc na tři písmena jsem naposledy provozoval ani nevím kdy. Ale přestalo mi to vadit.

Jinak totiž žiji naopak naplno. Kromě sebevzdělávání jsem přestal hledat práci. Ačkoli jsem ještě před pár dny měl za to, že vkročím po vzoru několika jiných osob do vod OSVČ, aktuálně se přede mnou rýsuje tak lákavá pracovní nabídka, že jsem po ní skočil bez většího rozmýšlení, protože přesně tohle jsem hledal. Nový restart, kde budu moci zúročit zkušenosti z IT i novin. Co konkrétně to bude prozradím jindy.

Nevím zda jsem se tu vůbec zmínil, ale Laďka s AdaMMem se stali rodiči. Jejich dceruška se jmenuje Dora a je samozřejmě rozkošná. Navštívil jsem všechny tři ještě v porodnici a rozzářili mi den a vůbec jsem dojatý, sotva si na to vzpomenu. Udělal jsem jim pár fotek a nakonec jsem se místo cesty k rodičům zasekl v Brně. Vůbec mi to ale nevadilo, protože jsme si trochu zabowleli (patvar od slova bowling) a pak jsem složil hlavu u Hanky, která mě (jak má ve zvyku) rozdrtila v Carcassone (premiérově s katedrálami a hospůdkami).

Od dnešního dne mám týden dovolené. Nebudu se tak úplně nudit, protože začínají Mezipatra (pražská část), které se pokusím spolu s dalšími kolegy dobrovolníky zdokumentovat skrze fotografie. Pak mi zbývají poslední čtyři dny v Mladé Frontě a poté vyberu zbytek dovolené. Ty více než tři roky (více či méně) novinařiny mi daly hodně moc. Vlastně jsem si splnil svůj dětský sen. A i když začátky v politicko-ekonomické sekci Aha! byly krušné (a krátké) a možná mi trochu narušovaly tehdejší rodinný život, nemohu říct, že bych je chtěl vyměnit nebo vymazat. Z původního ekonomického časopisu Profit dnes již moc nezůstalo, přesto jsem se tam naučil pracovat více s PR agenturami a beru to jako další obohacení svého profesního života. S kolegy jsme zažili dvakrát stěhování i spoustu jiné psiny.

Měl jsem rád i hektické tempo v Týdnu, i když často se jednalo o rychlost na úkor kvality, poněkud monotónní překlápění agenturních zpráv s minimem času na rozšíření nebo tvorbu nějakého backgroundu. Na stranu druhou jsem zde miloval několikahodinové online přenosy z poslanecké sněmovny. Nicméně právě zde jsem pochopil, že klasická novinařina na internetu tak trochu hyne. Nedávné události ohledně Radka Johna byly jen smutnou tečkou. Přesto se i tady našlo spousta výborných lidí, které kdykoli rád znovu potkám.

Největší volnost jsem dostal až na mé poslední pozici v online časopisu E15.cz, kde jsem pomáhal tvořit magazínový obsah. Tady jsem pochopil, že i lehký magazínový obsah se dá tvořit svědomitě a tak, aby neobsahoval jen fráze plné klišé, ale i nové informace pro čtenáře. Bavil jsem se tím, protože jsem se neustále učil. Nikdy totiž nedokážu napsat článek o tématu, kterému nerozumím (nebo alespoň nechápu princip věci, o které píšu). Snad se mi podařilo napsat občas něco, co čtenáře zaujalo. Vždy jsem chápal novinařinu jako zvláštní druh zaměstnání, které je o něco víc, než jen zaměstnáním. V poslední době mám pocit, že takových novinářů ubývá. Přesto stále existují a já v ně neztrácím víru. Přeji jim, aby co nejméně ztráceli živnou půdu pod nohama a udrželi si nezávislost. I když to bude díky vlastníkům čím dál těžší (poměrně zajímavé shrnutí aktuální situace na českém mediálním trhu naleznete zde). Demokracie rovné novináře potřebuje.

Stále mi samozřejmě zůstává blog a nebráním se ani tomu občas někam přispět externě. Možná to tu ale nebude jako dřív. Teprve během posledního roku svého života, kdy jsem přehodnocoval spoustu věcí, mne zasáhl podivný pocit, že jsem konečně dospěl. Že sice stále vůbec netuším, kam mne život zavede, ale že mi přestalo záležet na nějakém cíli a o to víc si užívám cestu. A i když jsem nyní na této cestě sám, kdoví co bude za rok. Krásné ráno všem.

P.S. Můj pravděpodobně poslední článek do rubriky cestování jsem věnoval Madridu.