Je 1:40 a já se již opravdu brzo odeberu do postele. Budíček se totiž opět blíží…

8:30 – budíček, vkládání věcí na Instagram dle návodu od kolegyně (poslední měsíce se o Instagram starala ona). Na plotýnce v pokoji suším vložky do bot.

9:10 – stále hledám něco vhodného na Facebook. Pak si dám sprchu, způsobím menší potopu v koupelně (nevhodný úhel sprchy ve stojanu), vytřu vodu, vyčistím tesáky a použiju holící strojek. Celý se natřu krémem, protože mám suchou kůži.

9:40 – Protože mám v plánu dnes zkusit anketu, volím firemní tričko s nápisem a jdu si koupit snídani do Billy. Na internetu zjišťuji, že od zítřka slaví Adidas narozeniny a chystá slevy až 30 %. Tak to asi ještě jeden den přežiju ve starých botech.

10:32 – Snídaně dokončena, dokouřena první krabička cigaret, podruhé si čistím zuby, ale z nich dostal slunečnicová semínka. Protože otvíráme mobilní studio až před dvanáctou, mám vůbec poprvé trochu víc času. Beru do batohu soukromou zrcadlovku a vezmu to ke studio pěšky oklikou s nadějí, že narazím na něco zajímavého. Bratislava je totiž městem kontrastů, kde opravdu ošklivé věci stojí vedle nových a moderních budov.

Jenže stejně nakonec zase nebyl moc čas. Napadlo mě totiž sehnat nějaké české a rakouské fanoušky a udělat anketu, kterou bych vypustil ven ještě před zápasem. S Čechy zas takový problém nebyl, ale Rakušané se začali objevovat až před zápasem. Nabral jsem tedy materiál zhruba do dvou hodin odpoledne, pak odfotil hosta a utíkal na stadion sestříhat a publikovat video. Když jsem večer zjistil, že video má jeden lajk a tři komentáře, měl jsem chuť zjistit, jaký je skutečný smysl života, ale to přece víme všichni. 42.

Pak jsem se znovu vydal do mobilního studia, protože mi došlo, že mi bude v hale chladno a bundu jsem měl tam. No a pak začala česká kanonáda. Asi není nutné znovu popisovat zápas, na jehož konci svítilo na výsledkové tabuli 0:8. Jistý si jsem jen tím, že mě to začalo dost bavit. Přál bych sám sobě, aby mi to vydrželo déle než dva dny.

Na krokoměru večer svítilo 19875.