V úterý jsem konečně zavolal našemu elektrikáři ohledně jističů. V týdnu, kdy jsem byl doma měl totiž dovolenou. Nyní je zaměstnán a příští týden má dovolenou. Tolik k tématu dva pokoje na jednom 10A jističi. Prý se případně ozve (ale s mojí pracovní dobou 10-18 to taky není žádná hitparáda).

Jinak je vše při starém. Zvládl jsem naběhnout na další týden a protože moje aktuální pracovní povinnosti by zvládla cvičená opice za tři hodiny (mě to trvá jen o něco déle), budu se tvářit, že mi to vyhovuje, i když to tak vůbec není. Trpím a dokonce si sám hledám práci. Předpokládám, že je to jen dočasný stav, ale chci dokázat, že jsem nejen učenlivý, ale i aktivní.

Skočil jsem si včera do posilovny, kde jsem spálil 1450 kcal a zcela vyždímaný jsem se těšil domů. Ozval se ale jeden z několika kluků, se kterým jsem si v uplynulých týdnech dal rande (a o kousek víc) a nemusel mě příliš přemlouvat. Sice šlo ‚jen‘ o čajovnu, ale na tom vůbec nesešlo. Patří mu totiž místo v čele peletonu. A vůbec nejde jen o sex. Baví mě celkově. Dnes mimochodem uvidím kluka číslo dvě.

A nakonec zajímavosti, které se k vám možná nedostaly. Tak například ‚ekoteroristický‘ server Ekolist zveřejnil informaci, podle které si exministr Drobil pěkně nadrobil, když řekl, že existují firmy, které si na solární panely svítí i v noci, aby inkasovali peníze za dotovanou elektřinu. To se skutečně dělo ve Španělsku, v ČR ale policie podobný případ nezjistila. To že je Drobil mimo a občas podlehne bájnému lhaní dle mého dokázala spíš kauza s Michálkem, i když v té mě osobně mnohem víc zklamal pan ‚Čistý‘ Nečas.

Daleko zajímavější kauzou je ale odpověď Ivana Březiny na nařčení šéfredaktora Blesku Šafra, že se mu článkem o newsroomu mstí. Nejenže Březina odmítl, že by článek psal, ale přihodil i několik velmi pikantních historek o tom, co považuje šéf největšího českého bulváru a rádobyarbitr novinářské etiky za ‚normální‘. Patří mezi to snižování honoráře na polovinu oproti dohodě i podrobnosti okolo onoho vyhazovu, který Březinu postihl kvůli obvinění expremiéra Zemana (toho, kterému jednu z volebních kampaní pomáhal sponzorovat ruský Lukoil). Je to jednoznačně smutné čtení o stavu české žurnalistiky a vzhledem k tomu, že se v ní pohybuji druhý rok, nemám jediný důvod nevěřit spíš Březinovi než panu Šafrovi.