I když jsem dárky vybíral opravdu pečlivě, ve dvou případech jsem si po rozbalení připadal trochu jako idiot. V obou případech se jedná o elektroniku. Přenosný přehrávač nepřehrál asi půlku filmů na SD kartě, většinou to asi bude nepodporovaným formátem MP4. Zamrzí. Příště nestrávím výběrem týden, ale raději dva. No, ale v tomto případě se opravdu nemohu zlobit na výrobce. Ten v popisu MP4 nemá uvedenou jako podporující platformu. Smutnější případ je MP3 přehrávač pro Kubu. I u něj jsem strávil výběrem nemálo hodin a opravdu bych ani ve snu nečekal, že na maximu bude hrát zhruba na třetinovou hlasitost jako MP3 od Sony. Protože zkrátka nevěřím, že to někdo může vážně myslet jako prodejný kus, zkusíme ještě reklamaci. Do oněch 14 dní pro vrácení se samozřejmě nevejdu, protože jsem ho kupoval už v listopadu. To máte tak, když jednou chcete prožít Vánoce v klidu a nechcete se stresovat v obchodech plných lidí…

Asi bych měl ještě zmínit fotoalbum s velkým nápisem „Hamříkovi 2012 – 2014“, aniž by kohokoli, kdo to album viděl na fotce na Instagramu, nebo toho idiota co ho nechal vyrobit (Kombajna) napadlo, že letos je rok 2013, nikoli 2014. Oh yeah! Jinak se ale asi líbilo. Kubovi jsem udělal největší radost dárkem, který se mi podařilo utajit – obrázkem z antikvariátu, který si chodil prohlížet tak dlouho, až mu ho někdo před nosem koupil (taky Kombajn).

Kombajnovi se pod stromečkem naježily především papírové bankovky, které možná promění v Nexuse 7 (stále si není jist). Z hmotných věcí mu pak Kuba naježil modrou zimní bundu Hoodlamb, tak snad budu mít šanci si ji letos ještě obléknout. V tomto počasí si pod ní opravdu stačí vzít triko s krátkým rukávem…