Vznikla česká varianta slova humus (něco nechutného) z arabského světa, kde se tímto slovem nazývá pomazánka s cizrny? Odpověď zní… Ale ne. Nechám to raději vysvětlit svou kolegyni Zuzanu Hladíkovou, která pracuje jako jazyková redaktorka: „České slovo humus pochází z latiny, je to soubor neživých organických látek v půdě – podle toho se odvíjí její úrodnost. Od toho pak máme slova exhumovat – oddělit něco neživého organického od půdy, apod. Určitým způsobem se s tím dá spojit i biblický výklad vzniku člověka – z hlíny a pak jeho návrat zpět – pohřeb do země (právě u hřbitovů bývají půdy nejvýživnější, při bitvě u Stalingradu, kdy docházelo jídlo, se vojáci živili hlavně takovou hlínou); Prach jsi a v prach se obrátíš – tady bych ale viděla chybu překladu, prach do bible moc nezapadá, tam je opravdu myšlena ta zemina (jednou jsem pracovala na zajímavé knížce o historii krematornictví v Čechách, kremace se masově rozšířily paradoxně až po druhé světové válce a s odmítáním víry komunisty, do té doby lidé spalování ostatků brali jako protivenství Bohu, protože to právě nekorespondovalo s oním výkladem vzniku člověka – až sem by se právě hodilo ono prach jsi… – oheň spálí vše, i živiny, z prachu tedy nic nevzejde). Naproti tomu hummus (psáno s dvěma m) jako název jídla pochází z arabštiny a tvar slova je odvozený z arabského názvu cizrny (himmas).