Na sklenku vína už není kam vyrazit, zavřely i zahrádky a tak je přece jen nutno zapojit doma více empatie. A pokusit se být menší kretén, než obvykle. A je to někdy fuška.

Začátek října byl pro Kombajna plný zklamání z lidí. V jeden den se za Kubou zastavila kamarádka (návštěvy u nás doma jsme sice v poslední hodně omezili, ale zcela jsme se jich nevzdali) a došlo k tomuto:

Minulý týden dorazila pro změnu druhá kamarádka a mluvila o tom, jak virus vznikl 5 let zpátky v USA v laboratoři číslo 4 a teprve poté byl dovezen do Číny. Namítl jsem, že to zní šíleně konspiračně a zeptal se na zdroj. Načež mi zcela s vážnou tváří ona osoba odpověděla, že neví, jak najít důvěryhodný zdroj a kde já beru jistotu, věřit těm zdrojům svým. A k tomu samozřejmě spousta odpůrců na Facebooku.

Jednoho dne mě skolí infarkt nebo mozková mrtvička. Nedivil bych se, kdyby to bylo během rozhovoru o politice nebo fakenews. A tak na FB lezu méně, když mám volno. Na stranu druhou musím říct, že se mi docela dost zlepšuje fyzička. Za dva měsíce jsem zvládl přes 600 tisíc kroků a cvičit se dá i doma. Nic moc jiného, než to, nám ani nezbývá. Aktuálně hrozí, že pokud se nakazíte během tohoto nebo příštího týdne a budete potřebovat lůžko v nemocnici, může se stát, že žádná volná nebudou.

Tím tajemným mužem byl mimochodem exředitel České pojišťovny a když nic jiného, jde o důkaz totálního selhání české vlády, která tato čísla měla sledovat. Sorry jako!

Ale nechme koronavirus koronavirem, protože brzo už i popírači roušek možná pochopí, jak moc mimo jsou. Ostatně Česká republika má za pátek 16. října rekordních 11 105 nakažených. Za uplynulý týden 50 740 nových případů. S téměř 475 případy na 100 000 obyvatel je na tom ČR ve srovnání se sousedy nejhůře. V přepočtu na 100 000 lidí máme zhruba jedenáctinásobek nově nakažených proti Německu. Česko má od počátku měsíce října vyšší denní přírůstky než mnohem větší Německo. Téměř dvojnásobný je proti konci září počet úmrtí, počet hospitalizovaných s koronavirem už je na trojnásobku, blíží se k němu i počet pacientů ve vážném stavu.

Kuba chtěl od čtvrtka vyvrtat díru na hřebík pro obraz. Jenže se nemohl probourat s vrtačkou dál než do 2 cm hloubky. Nelze mu upřít jistou zatvrzelost, protože po prvním neúspěšném pokusu následovalo mnoho dalších. A na konci jeho snažení nám zeď zdobilo ve dvou shlucích asi 13 různých děr.

Moje znalosti stran vrtání jsou dost mělké, ale obsahují i již značně letitou příhodu s nevypnutím příklepu v místech, kde je cihlová zeď (tahali jsme ethernetové kabely ve firmě). Pamatuju se, že vzniklý otvor byl zhruba velikosti lidské hlavy. Každopádně si od té chvíle docela dobře pamatuju rozdíl mezi příklepem a běžnou vrtačkou.

Žijeme nicméně v cihlovém domě, takže mi bylo téměř jasné, že příklep, kterým zapůjčená vrtačka ani nedisponuje, není potřeba. Vyzbrojen těmito znalostmi jsem navrhnul koupit nové vrtáky v nedalekém železářství, protože původní nápad – zavolat si na vyvrtání dvou děr do cihlové zdi hodinového manžela, mi přišel už docela vysoko na stupnici trapnosti.

Dopadlo to dobře. Nový vrták vjel do zdi jako do másla a ty staré díry Kuba zasádroval, takže náš byt už nevypadá jako místo, kde si vyřizovaly účty dva znepřátelené drogové gangy. A to je vše. Noste roušky. Buďte v pohodě. Cvičte. Udržujte si dobrou náladu a všechno bude fajn.