Když jsem si včera porcoval dýni (zhruba kilová Hokaidó mi vystačí na tři večeře) a můj spolubydlící mi vyprávěl o tom, jak se v týdnu setkával s muži na pivo, musel jsem se ho zeptat, jak to dělá, že měl za poslední týden několik rande.

Bezelstně mi odpověděl, že je to jasné, že přece díky mé fotce v profilu. Abych to uvedl na pravou míru, nepoužívá mé podobizny (to by toho moc nesbalil), ale mnou vyfocené fotky. Mno, až budu mít pocit, že nezvládnu nikoho ulovit na kombinaci lehké arogance, sarkasmu a inteligence, začnu lovit kluky na to, že jim udělám fotky. Hmm. Moment. Vždyť já už nikoho nezvládnu ulovit teď! Je na čase nafotit nějaký sexy kalendář (NSFW – kombinace aktů žen a Jirky Krytináře je zdrcující).

Ale ne, teď vážně. Ráno jsem začal tím, že jsem se posadil na jednom neformálním pohovoru a pokud vše klapne, bude to práce, která má ambice stát se mi stejným koníčkem jako ta současná. Dokud to není finální, nemá smysl o tom psát obšírněji. Pak jsem pokračoval do redakce, kde se mi opravdu moc nechtělo pracovat, ale využil jsem poprvé svého práva a vybral si půl dne na pohovor, takže jsem o půl páté zmizel do Budoáru. Tam jsem chvíli hrál online poker, poté došla Klárka z Brna, pokecali jsme co se stalo za uplynulý rok, došel Robin a mnoho dalších, ale já zbaběle prchl už v devět. Doma přišla na řadu dýně, internet a z rozmaru i Bitva o středozem II, takže jsem šel spát o půl druhé.

A nakonec jeden dotaz, možná hodný právníka. Kamarádka na Facebooku napsala, že po školkách v okolí Brna chodí prodejci jedné nejmenované firmy (viz obrázek) a dávají dětem katalog hraček. Někdy prý dokonce s instrukcemi, ať si vyberou dárek od Ježíška. Nemorální, neetické, nechutné cílení reklamy na děti. Měl jsem na to, že na takové věci existuje zákon. A jak proboha něco takového mohou dopustit učitelky?