Opravdu se nepamatuji, že bych jeden příspěvek na blogu musel dvakrát posouvat, ale opět nemohu jinak. Rád bych totiž apeloval na rodiče malých dětí, aby používali především mozek. Zřejmě to ale není tak snadné. 

Takže na českém Facebooku vzniká čas od času skupina s názvem Pedoráj. Je to veřejná skupina, kam někdo hází fotky malých dětí s popisy typu: „Nad tím honím celý den“. Několik screenshotů naleznete i v tomto příspěvku. Ono v zásadě o nic nejde, ona ta skupina stejně vždy brzo zanikne, protože ji někdo nahlásí. Zrovna jsem se včera ráno o problém začal zajímat s vidinou pěkného článku, když mi po pár minutách došlo, že je to zbytečné. Většina těch fotek totiž vedla na web mého zaměstnavatele! Než zavoláte policii, zkusím vás uklidnit. Nemyslím si, že jde o místo pro pedofily.

Mám tři teorie. Ani jedna se mi moc nelíbí, ale podělím se. Teorie první je ta, že se jedná o nějakého člověka, který se snaží upozornit na nezodpovědné chování rodičů a čeká, až se toho nějaké médium chytí. Využívá toho poměrně chytře obskurního webu www.diteroku.cz, což je sekce serveru maminka.cz. Na něj rodiče pod příslibem hodnotné ceny (jeden z deseti dárkových balíčků Bioderma) nahrávají dobrovolně fotografie svých dětí. Ti, kteří jsou intelektem obdařeni méně, tak i nahaté. Adresa mfstatic.cz stejně jako další adresy patří vydavatelství Mladá Fronta a. s., které je provozovatelem uvedených webů. Za demenci zde registrovaných uživatelů vydavatelství vinu nenese.

Druhá teorie není o moc lepší. Jde o to stejné, jen jde v rámci toho, aby se o tom mluvilo o strategii marketingového oddělení (vystřídal jsem práci v několika časopisech a pokud věříte ve férové soutěže v nich, tak ne vždy tomu tak je). Možná byste se divili kolik názorů v diskusích je tvořeno lidmi, kteří mají několik různých profilů na různých sociálních sítích a jejich cílem je lakovat jiné čtenáře diskusí nebo lakovat zákazníka, pro kterého dělá zaměstnavatel takového člověka. Této teorii nahrává fakt, že všechny fotky jsou z onoho webu.

A do třetice. Je to jen fór. Nebo by měl být. Tato varianta mi ovšem přijde nejméně pravděpodobná. Nahrávání fotek dětí na Facebook není dvakrát chytré, ale při zajištění základních pravidel (na fotky se vám nemůže podívat každý Tonda z Horní dolní) se to dá zkousnout. Horší je nahrávat fotky dětí na místo, odkud je může kdokoliv volně stahovat a ukazovat dál. Proboha, myslete!

Na internetu se nikdy nedalo všemu věřit. A nedá ani dnes. Jen je občas těžší si domyslet, proč se některé věci dějí tak, jak se dějí. Stejně tak může člověk neznalý médií mít iluze, že média nejsou ve vleku inzerentů. Zeptejte se šéfredaktorů. Všichni do jednoho vám takové praktiky popřou. Ale pak se pustí tu a tam PR a tu a tam dostanete příkaz být hodní nebo nepsat nějakou dobu o tom či o tom člověku. Tím nechci říct, že 90% zpráv v médiích jsou lži. Kdepak. Spíš jen nelze čekat, že 100% zpráv je pravda. A takto to nefunguje jen v bulváru („Na Béma jsme hodní“), ale i v seriózních tiskovinách („Hele teď nějaký čas nepište nic o Nečasovi“).