Takže kdo sledoval Twitter a to konkrétně ty tweety, které zdobil hashtag #adamaladka a nebo kdo se téhle ‚akce‘ osobně účastnil, tak má jasno o tom, jak to dopadlo. Vzali se. A jednalo se o v ČR zatím zřejmě nejlépe zdokumentovanou svatbu na sociálních sítích.

Své ano si AdaMM s Laďkou řekli v Červeném kostele za přítomnosti mnoha lidí a dvou plačících svědků (spotřeba papírových kapesníčků – 3:1 pro Kombajna). Kostel byl plný lidí, které jsem znal v mnohých případech dlouhá léta. A ti dva byli šťastní a zamilovaní. A soudě dle lehkého třesu kytice nevěsty byla i ona naměkko. Svůj přípitek, který jsem se pokoušel dva dny zapamatovat (nebylo to zas tak dlouhé), jsem po druhé větě zkrátil na totální minimum a plnou verzi jsem raději umístil na Twitter (řečník ze mě asi nebude). Mohl bych tu psát dlouho a dlouho o mnoha zajímavých lidech, které jsem na i po obřadu viděl. Mohl bych psát o věcech, ke kterým mně vědomě či nevědomě přivedl (ono i to focení v počátku souviselo stejně jako vjing s mými návštěvami tanečních parties, což nás vede k taneční hudbě, kterou mi často servíroval), o místech, která bych bez něj nepotkal, o lidech…

Ale to bych mluvil o sobě. Přísluší mi ale mluvit o těch dvou? Tak snad jen jedno. Na sebe jsem vzal to, že jsem před Bohem (přiznávám, že jsem během obřadu cíleně zapomněl na to, že neexistuje a v duchu odříkával modlitby) potvrdil jejich manželství a odteď se budu cítit částečně zodpovědný za oba. A protože je znám, nedělá mi to vrásky.

Jinak jsem o víkendu bydlel u AdaMMovy sestry a jejího muže (těm jsem na stejném místě fotil svatbu v květnu) a mockrát děkuji za ubytko i geniální domácí meruňkovou marmeládu, kterou jsem si ráno mazal na chleba. Bratrovi děkuji za včas dovezené boty a Enimenovi a „jeho šukně“, jak dívku nězně nazýval, za příjemný páteční večer.

A nakonec jednu fotku svědkyně Ireny a svědka Kombajna. Fotil Vojtěch Tryhuk a populární popisek „Tamten, trhej…“ vymyslel exkolega Jirka Beránek.