možná párkrát jsem dostal takový záchvěv, kdy jsem si říkal, že to ztratilo svůj smysl (který stejně ani moc neznám)…

Neřekl bych že mě vedení tohoto blogu nějak vysává, ale nerad bych dospěl do stádia, kdy naopak já vysávám případné čtenáře. Určitě se opakuju a lidem s lepší pamětí jak mám já (tedy 95% populace) nepříjdou staronové nápady nijak půvábné. Stejně tak mám pocit, že tak nějak jsem jak vypsaná fixa. Nikdy dřív se mi nestávalo to, abych se zarazil na konci věty, podložil si bradu rukama a zíral na monitor v přesvědčení, že příjdu na něco zajímavého z minulého dne, co by stálo za to.

Včera jsme opět s Masterpiecem fotili. Hned po padla jsem vyrazil z práce, aby bylo co nejvíc světla. Pravda, moc ho nebylo, nevydrželo ani než jsme na okraji města dofotili první část. Pak jsme se přesunuli do města a nakonec do Zelené kočky. Do ní došla i Sylva (nikdy nevim které y/i má ve jménu právě ona, přípustné jsou v češtině snad oba dva tvary, ale jen jeden je u konkrétní osoby správný). Dostal jsem dáreček – knížku i zdraví. Odložil jsem tedy knížku o psychodelikách a teď budu zase studovat sebe, jen o něco zdravěji.