to je fakt, jenže stačí to k úplné svobodě?

Mám tím na mysli to, kdy jste si něco mysleli, ale nahlas jste řekli něco jiného. V době před rokem 1989. Moc pěkný článek vyšel na Britských listech a zabývá se tím, zda je člověk, který je nespokojený s dnešní svobodnou dobou pesimista a škarohlíd. Ano, jak moc se s názorem autora ztotožňuji. Máme svobodu volit (není ale koho), máme svobodu mluvit (nejsme ale vyslyšeni), máme svobodu tvořit (a když si najdeme někoho kdo nás prosadí – nezáleží ani moc na obsahu tvorby – staneme se hvězdami… tahle část se vlastně ani moc nezměnila), ale je nám to k něčemu? Pomohli jsme si?

Ale nechme toho pesimismu (nebo realismu?). V poslední době mám dojem, že hodně flákám svůj soukromý život. Uznávám, to jsem moc vtipu do tohoto příspěvku nepřidal. Asi bych se měl podívat na nějaký film. Nebo se nějak zabavit. Kdoví, možná se pojedu podívat za 14 dní o víkendu do Rakouska. V zahraničí jsem ještě na akci nebyl. Asi moc předbíhám, měl bych se soustředit na blízkou budoucnost. Najít si vztah. Nebo alespoň zase po čase mít sex.