a tak jsem se podíval na nějaké satelitní snímky, abych odhadl jak dlouho ještě bude pršet…

Vypadalo to na zhruba 4 hodiny, takže jsem prostě vyrazil. Jak jsem zjistil později, nechal jsem mobil doma. Ale vlastně na tom vůbec nezáleželo, protože se stejně nikdo neozval. Tak jsem si dal kafe sám, pominu-li kamaráda barmana a jeho kamaráda – těžkou parodii na buznu. Čas protíkal mezi prstama a tak to bylo dobře. Po jedno a půl denním půstu jsem si objednal jedny tyčinky a pak jsme si spolu objednali pizzu. První řidič to nenašel a když to nenašel, tak nás prozvonil. Já ale svůj mobil neměl a barman neměl na starém čísle kredit. Asi novinka od pizzerie U Kalvodů prozvánět zákazníky a položit. Když pizza nedorazila ani hodinu a půl po objednávce, napsal jsem přes internet vzkaz. Ozvali se znovu. Pizzu dovezli. Spropitné nedostali. Nezasloužili si ho a hlavně aby byla pizza ještě teplá, byla ohřátá. Asi v mikrovlnce. Jinak by křupala na okraji.

Nebýt těch problémů s pizzou, byl bych doma dřív. Takhle jsem dorazil půlnočním rozjezdem. Šel jsem hned spát. Dneska bych toho zase neměl moc jíst. Jsem magor a umím být drastický, takže věřím tomu, že zhubnu. Jen je konec s panákama, cukrem a jídlo mi bude muset stačit jedno denně nebo obden. „Život je pro lidi se spoustou volného času.“, říká skupina Vítrholc. Mají pravdu. Mohl bych začít zase zabíjet čas v posilovně, ale samotnému se mi tam opravdu nechce.