Na začátku měsíce jsem ještě vtipkoval, že mám u letošních Vánoc napsáno HO HO HO, značící, že mám službu – homeoffice. A stálo to letos opravdu za to, protože jsem se zároveň 24. prosince přesouval na Moravu a 25. zpět do Prahy.

Původní plán vzít si firemní notebook vzal za své, když jsem odpoledne 23. prosince dorazil do práce a zjistil, že ho má kolegyně, které končila služba právě až na Ježíška. Hodně tam toho naládovala i za mě a naštěstí byla potřebná data stále ve foťáku, takže jsem si na externí disk nahrál vše potřebné z jiného počítače a doma si přibalil do batohu svůj obstarožní ultrabook Asus Zenbook. Bohužel to bylo naposledy, kdy jsem ho viděl funkční. :)

Už při odjezdu v autobuse na Florenci jsem zjistil, že notebook jaksi nenabootuje a pouze mě hodí do BIOSu. Jednou, dvakrát, pětkrát. Restarty i vypnutí. Nic. Občas to udělal už dřív, nyní již nedělá nic jiného, což ve mě zapálilo naději, že pouze vypadl kabel mezi motherboardem a diskem (pro počítačové negramotné jedince: oprava by měla být snadná a rychlá – pro někoho, kdo se umí dostat dovnitř). Na klasický notebook bych si asi troufl, ale bohužel design ultrabooku neumožňuje snadný přístup k disku, jako to před lety mívala většina notebooků  (s výjimkou těch od Apple samozřejmě).

V autobuse jsem tak byl odkázán na mobil (tahat sebou kromě notebooku ještě tablet mi nepřišlo moc vánoční). Musím říct, že to, co na počítači zabere pár kliknutí, je na mobilu neskonale delší a pomalejší (třeba vkládání videa, copy/paste textů nebo vložení konkrétního emoji). U rodičů mě naštěstí čekal jejich notebook a bohužel taky vypadávající wifi. A protože si jsem vědom toho, že odhlášení rodičů z facebooku by vedlo k hodinové diskuzi na téma „Já nevím jaké jsem tam měl heslo“ a šance na ztrátu profilu bych v tomto případě viděl 1:1 (což by nepochybně zanechalo šrám na vánoční náladě), vyřešil jsem to nakonec instalací Firefoxu (jeden rodič je totiž na FB neustále nalogovaný na Chromu, druhý na Exploreru). Tím ale víceméně komplikace skončily a začaly Vánoce.

Na Štěpána sice Facebook začal zlobit s plánováním příspěvků (adminovi se naplánovaný příspěvek zobrazuje jako publikovaný, ale zároveň zůstává viset v naplánovaných a dokud není antidatován, není ani viditelný ostatním), ale to už se přece jen z normálního počítače dá řešit docela rychle. Do konce roku bych měl ještě oplatit kolegyni nějaké naplánované příspěvky a dostříhat 3 videa k seriálu o Aloisi Rašínovi. A rozhodně bych taky měl mrknout na rodinné fotky, takže nuda do konce roku nehrozí. Přeji vám všem krásný zbytek roku.

P.S. Víte co bych si nejvíc přál do příštího roku já? Být víc v pohodě…