Víte co mě vytáčí? Moje nedokonalosti. Je to už pár let, co jsem si řekl, že mezi lidma je tolik idiotů, že mě vlastně ten vnější svět obtěžuje již svou existencí.  A zřejmě jsem se tehdy rozhodl jaksi se distancovat od světa. Nevím. 

Dokážu být dost arogantní. Což je v reálu poměrně dost směšné, protože velká část lidí se musí docela soustředit, aby vůbec mému hlasovému projevu rozuměla. Kromě toho, že nevyslovím R a Ř, totiž často taky strašně drmolím. Není to nic, z čeho bych si nedělal srandu jednou týdně. Ale ne vždy mi tyhle samozřejmé zjevnosti dochází. Docela na mě sedí jedno (na Moravě populární) přirovnání: „Má vychování řeznického psa.“ Jedno z možných vysvětlení tohoto rčení je, že takový pes, který hlídal a přitom bránil maso před nenechavci nevěděl, kdo je a kdo není zloděj, a tak se preventivně choval ke všem stejně neurvale a hnusně. Nechovám se určitě nehezky ke všem a neustále, ale někdy něco vypustím z pusy a hned v té chvíli bych si sám nejraději vrazil facku.

Jistě, jsem milovníkem přehánění a hyperbol, ale život není jen o vypointování všeho do vtipu. Možná je na čase si přiznat, že šťastní a vyrovnaní lidé nemají potřebu být zlí, pokud nejsou vyloženě psychopati (ti to prostě ani nevnímají a nechápou). Aby bylo jasno, nemyslím si, že nejsem šťastný. Naopak. Vyrovnaný nejsem ani náhodou, jsem cholerik, ale šťastný jsem i díky mému příteli. Jen nemohu najít svůj vnitřní klid.

Vánoce a konec roku svádí k bilancování. A tak když jsem si při nedělním nicnedělání a home office pustil video z cyklu DEEP TALKS, na chvíli jsem se zklidnil. I na internetu jsou videa, kterým je vhodné věnovat svoji plnou pozornost. A popřál bych nám všem do toho příštího roku to, abychom mi všichni zapracovali na nějaké naší negativní vlastnosti. Pak se třeba někam posuneme nejen my sami, ale zlepšíme tím i své okolí a možná i celou republiku.

P.S. Petra Ludwiga znám z pár náhodných setkání a určitě patří k lidem, se kterými je radost hovořit. Myslím, že bude stát za to dát si celou tuhle sérii rozhovorů.