Prý jestli nemůžu sdílet jednu prosbu. No, můžu. Když s ní souzním, tak můžu. A pomáhat jiným by se mělo. Zvlášť, když je cílem sbírky jen to, aby mohl vozíčkář Vláďa provozovat svůj koníček a hledat poklady.  

Ti, co pomoci chtějí a mohou, najdou všechny informace na tomto webu: Vozík pro Vláďu. Ten kdo pomoci nechce nebo nemá prachy, může rovnou dnešní příspěvek zavřít. O ničem dalším to dnes nebude. Nemám v plánu nikoho přemlouvat k tomu, aby přispěl. Jsme snad všichni dospělí a známe své možnosti. To není vydírání, pouze žádost o to, abyste se zamysleli, jak si asi v životě vedete v porovnání s ostatními lidmi (už jen fakt, že tento text visí na internetu a vy se na něj koukáte, značí, že asi máte co jíst, máte mobil, připojení, asi i práci)… Považujete se za chudé, protože váš iPhone už nosíte rok a nemáte nejnovější model? Ano, pak jste pravděpodobně chudí. Duchem.

Jo, někdy nejsou prachy, to chápu.  Jen si prostě celý život neříkejte, že teď se vám to nehodí a příště někomu určitě pomůžete. Co když to ale budete příště vy, kdo bude potřebovat pomoc? Ale už dost urážek, stejně fungují jen na voliče Trumpa a to vy nejste. Když se ale přemůžete vystoupit ze své komfortní a bezpečné zóny pozitivních lidiček a statusů na Facebooku a poslechnete si něco o tom, jak se žije lidem, kteří pravděpodobně jen neměli tolik štěstí jako vy, mohlo by to klapnout. Alespoň já často vyměknu (ovšem zásadně ne na ulici).

Když tohle slyším (video), tak prostě k tomu pánovi cítím respekt. Jak by asi vypadal můj život, kdybych byl na vozíku? Měl bych pořád kluka? Měl bych práci? Měl bych vůbec něco? Když se nad tím zamyslím, mám strach, že můj život na vozíku by asi skládal z toho, že bych vrostl do své židle u počítače. Teda, pokud zvládal platit nájem. Nebo bych nakonec skončil na ulici? Brrr, o tom se mi vůbec nechce přemýšlet. Už tahám platební kartu…