Přiznávám, přišlo mi to jako krásný dvojsmysl od buzny. Řeč není nicméně o ptactvu, ale o vánočním smrčku. Původní plán ho pověsit ze stropu neprošel, prý ho máme dutý a nikomu se nechtělo riskovat to, že skončí na zemi. Tak skončil na stole. A je krásnej i bez elektrických svíček. Což je jen další potvrzení rčení o kovářově kobyle, protože mám doma určitě metry nepoužitých LEDek.

Vánoce v domovině na Moravě proběhly v pokoji a míru, celé se to logicky točilo okolo neteře. Její zklamaná reakce, když viděla stromeček obklopený dárky a nikde nebyl její vysněný kočárek byla opravdu kouzelná. Kočárek samozřejmě nechyběl, ale už jen kvůli tomu, stálo za to jet těch 250 km domů a zpátky. Malá dostala samozřejmě spoustu hraček a i když si hrála na začátku na stydlivku, nakonec se rozmluvila. Někdy žasnu jak chytré může být dítě staré 2,5 roku. Dárky pro dospělé snad své účely splnily také. Fotoalbum dostali rodiče i bratr s rodinou, naši navíc dostali fotoplátno. Teprve až zpátky v Praze mi došlo, že bych možná v rámci archivace měl přefotit stávající rodinné fotoalbum, aby se povedlo uchovat některé staré fotky i pro další generace (tady musím smutně konstatovat, že tohle fakt visí na bráchovi).

Cesta tam i zpět proběhla bez komplikací, dokonce se vedle mě uvolnilo na cestě zpět do Prahy místo, protože paní chtěla sedět jinde s maminkou. Tímto bych se chtěl omluvit všem, kteří nedostali moji vánoční SMS, nicméně jsem letos chtěl prožít opravdu KLIDNÉ Vánoce. V posledních letech to bylo samé mazání SMS a odpovídání a letos skoro nic. Což teda kvituju s povděkem, protože naposled jsem si tento typ hromadné korespondence užil 5 dní před Vánocemi na své narozeniny. Neznamená to, že bych všem lidem dobré vůle, nepřál jen to nejlepší. Jen si myslím, že Vánoce by mohly být krapet intimnější. Dnes je to z obchodního hlediska jen reklamní masírka na žrádlo a dárky. Ono je to úplně o něčem jiném a i ateista si v tom může najít své. Pokud chce. A o tom chtění a nechtění je celý náš život. Krásné Vánoce, moji milí…