Někdy to tak dopadne. Ráno se rozhodnete, že předem uvařený oběd od miláčka sníte až doma večer. A pak si zapomenete včas koupit jídlo v práci. Tak to nakonec vyhrál vaječný quiche. Koupil jsem ho za 85 korun na náměstí Míru. Těším se na něj, ale nějak se mi v poslední době stává, že i když nejsem sytý, nemám chuť. A i obyčejný pohled na jídlo vede spíš k nevolnosti.  Ale zpět k tématu…

Miloš Zeman je hulvát. Tak to je. Pražská lumpenkavárna kvílí, ale sama ví, že to není nic až tak tak hrozného. „Budou z nás mít prdel! Celej svět,“ říká každý druhý zasvěceně. Každý z nás občas řekneme nějaké to sprosté slovíčko. Kunda. Píča. Kokot.  Smutnou pravdou je, že většina z nás (narozdíl od Zemana) ví, kdy je to sprosté slovo ještě přijatelné. Nějakou tu kundu či kurvu nejčastěji vypustíme z úst na silnici nebo když se nám přihodí něco nehezkého. Miloš Zeman nedělá nic, co bychom nedělali sami. Jen to říká do mikrofónů a kamer médií. Někdo ho má za hulváta, ale stačí se na to podívat z jiného úhlu. Zastánci našeho prezidenta a jeho mluvčí Ovčáček mohou tuto vlastnost během sekundy přesně a jasně pojmenovat jako nedostatek pokrytectví. A to má sakra pozitivní náboj!

Je tak jedno, že se smějete tomu, že sprostou mluvu (Kunda sem, kunda tam – přičemž výraz pussy by většina z nás přeložila jako číču, nikoli kundu) –   může někdo okecat jako „otvírání témat“. Miloš Zeman ve své kariéře lhal (chtěl jsem napsat již během prezidentského volebního klání, ale to by byl kec) nejpozději již během prezidentského volebního klání. Jenže Češi nevnímají lež za něco neodpustitelného. Inu, děláme si to sami. A tak si prohlédněte minigalerii otvírání témat.

A tím se dostáváme k poslednímu bodu. Blokáda tanků, které se vrací přes Českou republiku. Téma otevřel exsenátor Jiří Vyvadil. Nejprve pár faktů: V letech 2000-2006 pracoval jako soudce (dopracoval to až na Nejvyšší správní soud). V letech 1993-2010 byl členem ČSSD, poté se v únoru 2011 vrátil do České strany národně socialistické, byl z ní ale kvůli vnitřním neshodám v červnu 2011 vyloučen. Později se vrátil do ČSSD. A je smutným hrdinou posledních dní. Ukazuje se, že střet s realitou internetu má v českých politických vodách často nečekaně drastické účinky. I když…. Nejsme těmi smutnými hrdiny spíš my? My, co musíme počínání takových… politických person… sledovat…

Dovětek: V Brně dopadl pokus spojit politiku a humor vznikem Žít Brno, které nakonec prošlo sítem voleb. Co ale se s politiky, kteří se nestydí udělat ze sebe šaška takřka v přímém přenosu (či spíše online)? Neměla by se otevřít otázka jejich eliminace?