Malý a z mojí pozice samozřejmě neobjektivní vhled do toho, co se v době významných zpráv děje v redakcích médií a proč někdy mohou lidi z médií vypadat jako necitlivá monstra.

Ale proč to vlastně píši? Včera, relativně brzo poté, co se začalo mluvit o střelbě v Uherském Brodě, jsem na FB ‚zavtipkoval‘ o tom, že přijímám sázky na to, že za tím bude myslivec. Což se mimochodem zatím neprokázalo. Byl vznesen dotaz, jak bych se cítil, kdybych tam měl rodinu. Odpovím: Blbě. Kdybych si přečetl, že se něco podobného stalo v okolí Rosic nebo Zbýšova, určitě bych volal rodičům a bratrovi (což mi připomíná, že jsem jim už skoro dva měsíce nevolal). A popravdě pokaždé ve mně hrkne, když se dozvím, že se (díky Pea) v jejich okolí zabili lidi v autě. Někdy kontroluji věk obětí a typ auta. Ale přesto si s podobných věcí někdy dělám srandu. Možná je to alibismus, ale beru to jako vnitřní psychickou obranu. Vtipkoval jsem o bombovém útoku v Bostonu, vtipkoval jsem o MH370, o Ukrajině i Charlie Hebdo. Ale neznamená to, že by mi nebylo líto obětí a že bych neodsuzoval atentátníky. Zároveň ale vnitřně nesouhlasím s tím, že okolo těchto událostí je nutné potichu našlapovat. Není to o tom, že bych měl emoce kamene. Dokážu se rozplakat i popcornových debilitek typu Glee. A přísahám, že při čtení dobře napsaného emotivního článku nebo videa jsem již několikrát plakal i u notebooku v newsroomu. Nejsem stroj. A na bulvární novinařinu bych neměl žaludek. Ale ne, jako hyena se necítím.

Když umírají lidé skoro v přímém přenosu, je jedno zda jde o Charlie Hebdo nebo šíleného střelce v Uherském Brodě. Nastává boj s časem a především boj s informacemi. Nebo spíš dezinformacemi. Čeká se na různá potvrzení, vysílají se na místo reportéři, monitoruje se ve větší míře internet, sociální sítě (samozřejmě včetně novinářské konkurence). Jak jde čas, objevují se spekulace o jedné zraněné. Pak se mluví o pěti mrtvých. Nakonec je potvrzeno 8+1 a jedna zraněná. Čas na cigaretu jsem si udělal asi až po třech hodinách. Vtipkování a cigarety na čištění hlavy fungují.

Druhý den sice policie pár informací vypustí, třeba o typu zbraně (původně se mluvilo i o brokovnici), ale pokud na to redakce má síly, hledá se cokoli jiného. Redaktoři přímo v terénu na místě mají samozřejmě šanci chytit někoho jiného, nejsnáze se dozvědí jména obětí, nejsnadněji uloví svědky. Na stranu druhou se velice snadno stane, že nemají nejlepší přehled o celé kauze. Je to logické, protože pracují a nemají úplně čas sledovat všechny informace, které média vydají, které se objeví na sociálních sítích nebo které k případu pronese někdo na druhé straně republiky. A právě proto bývá v redakcích editor, který by měl mít o tématu nejlepší přehled. Kromě nabírání příspěvků na místě se tak aktivizují i lidé v redakci a k opravdu velkým událostem tohoto typu se snaží pomoci kdokoli, třeba i editor sociálních sítí. Vždyť k hledání informací máme blízko…

A tak když policie tají informace o obětech i činu, musí si je média nějak opatřit. Tu a tam něco pronikne přímo od policie, ale něco málo jde skoro vždy najít i svépomocí. Když se máte čeho chytit. Například u jednoho videa z YouTube můžete v komentářích najít člověka, kterému tam někdo zemřel. A protože zanechal komentář, znáte jeho profil na Google+. Tak jsem například (odkazy v tomto konkrétním případě opravdu nečekejte) našel FB profil dívky, která si pravděpodobně pohotově změnila příjmení, jenže díky špatnému nastavení soukromí  si můžete přečíst, že někomu potvrzuje smrt své maminky. Pokud takový člověk nemá dostatečně zabezpečený profil, můžete z označené fotky zjistit profil jejího bratra. A protože jste v komentářích na YouTube zjistili křestní jméno servírky a jediné usmrcené ženy, projedete s ním přátele synovi oběti. Ten maminku v přátelích má. Profil první oběti nalezen a k tomu kontakt na dvě její děti, které právě přišli o matku…

Do toho se snažíte najít a potvrdit (to slovíčko POTVRDIT je zásadní) různorodé informace. Osm mrtvých, prý ale padlo 25 ran. Někde se objevila informace, že pachatel každé oběti rozstřelil i hlavu. Že to tam vypadá brutálně. Vyšetřovatel se někde vyzná, že to byl strašný zážitek. Že tam strávili několik hodin mezi mrtvými a těm mezitím vyzváněly mobily. Možná je to pravda. Možná je to fabulace. Možná je to totální hoax, který se ani nedostane k lidem. Jestli si vy za den přečtete o této střelbě tři články, já jich přečtu dvacet a spoustu dalších věcí. Někdy se opakují. Ale někdy vás mohou posunout. Faktem ale je, že i když nemusím chodit kolem těchto mrtvol nebo je uklízet, přesto z nich v sobě cítím pachuť krve. A proto někdy vtipkuju i o věcech, při kterých se jiní zlobí, že jsem necitlivý. Je to forma odlehčení. Rozhodně tím nehájím necitlivé novinářské jednání v podobných kauzách. Vím, že se někoho ptát na smrt někoho blízkého je velmi nepříjemné pro obě strany (a svéprávný novinář tomu aspoň přizpůsobí tón hlasu – narozdíl od bulváru, kde jsem byl svědkem toho, jak se redaktor(ka) rozjásaným hlasem někoho ptala na smrt jemu blízké osoby). Ale kdyby každý z médií domýšlel podobné případy do všech směrů a důsledků, jsme tři hodiny po takové akci práceneschopní a na prášcích. Jak jsem napsal již na začátku, možná je to alibismus…

A nakonec za sebe dodám, že komunikace ministra vnitra je krapet mimo a neprofesionální. I když s ním souhlasím v tom, že pokud by takové informace mohly pomoci zachránit oběti, měl by mít zásah policie přednost před informacemi pro média. Ale srovnávat tento případ s terorismem. je prostě hloupost.

Jedním z rizik včerejšího policejního zásahu byla upovídanost pana starosty. Profesionální terorista by nad takovým online zdrojem zaplesal.

— Milan Chovanec (@Milan_Chovanec) February 25, 2015

1. Mohu se mýlit, ale měl jsem za to, že starosta mluvil až když bylo po akci. Co jsem ale sledoval, měl spíš informace z médií než média od něj.
2. Doteď oficiálně neznáme ani jména obětí.
3. Proč je proboha v této souvislosti zmiňován teroristický čin? Měl by ministr vnitra vytvářet pseudorealitu? Nechybí vám tam vypsané, jaké riziko by to bylo, kdyby to byla autonehoda, požár nebo nákaza ebolou? ;)

UPDATE: Samozřejmě, že pokud byl časový harmonogram dění jako v následujícím tweetu, pak starosta opravdu pochybil (ale to v této chvíli nedokáži posoudit ani potvrdit). Pak se ovšem vybízí otázka, proč policie jednoduše NEKOMUNIKOVALA se starostou a nedala mu například INSTRUKCE co smí a co ne říct…

@vjkombajn @Milan_Chovanec 7 minut předtím, než se PČR dozvěděla o (sebe)zneškodnění útočníka, tamní starosta prozradil na ČT24 muže na WC.

— MUDr. Mrtvá Hlava (@czech_dead_head) February 25, 2015