Duhový průvod prošel Prahou. Neobešlo se to bez emocí. S průvodem se ale neztotožňují ani všichni gayové. Sám jsem měl pochyby. Nyní je již nemám, Prague Pride tu má své místo.

Víkend stál za to. V sobotu jsem sice držel službu na FB Radiožurnálu, zároveň jsem ale vyrazil fotit Prague Pride průvod. V horkém letním dni, se neběhá okolo průvodu dvakrát lehce, ale člověk občas musí trpět. Po konci průvodu jsem se ihned uchýlil do BB, kde mají wifi. Dvacet fotek jsem poslal do rozhlasu, asi 70 pak přímo k organizátorům Prague Pride a něco málo mi na disku zbylo. Večer jsem se zastavil do nového bytu Kubíka, po dvou týdnech se dostal k tomu vyfotit i kotě a pak hurá do hajan.

V souvislosti s Prague Pride musím přiznat, že převážně homofobní reakce na FB Radiožurnálu jsem nečekal. Tedy nečekal jsem jich TOLIK. Ale aspoň mi to otevřelo oči. S uchopením celé akce Prague Pride mám krapet problém. Chápu ty, kteří do průvodu chodí (já ho chodím především fotit), ale i ty, kteří tvrdí, že PP dělá gayům medvědí službu. Média totiž spolehlivě zaplaví fotografie největších mimoňů (byť ruku na srdce, ke karnevalovému průvodu masky patří). V očích veřejnosti ale může vzniknout dojem, že bez dámských šatů, makeupu nebo kožených kalhot neni homosexuála. Vysvětlit těmto lidem, že drtivá většina homosexuálů jsou normální kluci a muži je pak o dost těžší.

Po pročtení reakcí jsem ale pochopil, že Prague Pride smysl má. A zdá se, že ještě dlouho mít bude. Mimochodem věděli jste, že pouze 11% LGBT lidí si prošlo coming-outem i v zaměstnání? Děsivě nízké číslo. Ale má svůj důvod. Sociolog a člen Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) Zdeněk Sloboda například pro ČT 24 řekl, že Češi jsou tolerantní s výjimkou, tedy pokud se posuzovaná věc netýká přímo jich samých: „Tolerujeme vás, pokud nejste našimi sousedy, nejste učiteli našich dětí, sami nechcete mít děti a nechceme, abyste byli, nedej bože, našimi dětmi. A v souvislosti s Prague Pride bych dodal: a pokud nechodíte jako maškarády.“

V neděli to bylo ještě krapet náročnější. Ráno jsem udělal vše co bylo nutné stran administrace FB, pak jsem vyrazil na Florenc a cestou do Zbýšova jsem strávil 5 hodin. Na D1 se boural most a místo otevření úseku v deset k tomu došlo až o půl jedné. Na objížďce autobus strávil víc jak hodinu, vlak na úseku, který obvykle jezdí 33 minut, pak nabral dalších deset. Do kostela jsem na křest dojel zhruba dvě minuty po plánovaném začátku. Dopadlo to dobře. Moje neteř již není jen Lucií, ale stala se z ní Lucie Anna.

P.S. Po posledním trhání zubů stále nemohu zcela otevřít čelist. Do úst narvu zhruba 2 cm jídla na výšku a to ještě docela bolí.