Tak máme za sebou druhé kolo voleb. Včera jsem na FB zpola vážně a zpola ze srandy (ale bez smailíků) napsal, že bych byl snad i rád, kdyby komunisti v Praze získali křeslo…

K tomu jsem si dopustil dovětek: „I když po minulém tydnu mám pocit, že většina ODSáků tu hlavu z prdele nevytáhne.“ a vida, potrefená husa (komunální politik za ODS) se ozvala: „Milo ty jsi pičus .Jiné slovo jsem nenašel.“

Ano, přesně tak to je. Jsem pičus a se mnou mnoho dalších, kterým se dlouhodobě dělá z politiky ODS šoufl. Podle nepsané etiky by se novinář neměl politicky projevovat. Ale jak to vlastně mám? Přál jsem úspěch jak komu, jak kde. Například vítězství Pospíšila z ODS mě potěšilo. Stejně tak jsem ale měl upřímnou radost z vítěztví Evy Sykové na Praze 4 (nezávislá za ČSSD). Je to žena, za kterou jsou vidět výsledky ve výzkumu míchy. Zvítězila poměrně těsně, ale nad Tomášem Töpferem. Důvodem, proč mi lidé jako on v politice vadí, je jistá nenažranost a jistá nesoudnost, co je v silách člověka zvládnout. Dělat ředitele divadla (druhé přepustit s dluhem kolegyni), vést hospodu, to je spousta práce a tak není divu, že stihl jen 59% jednání Senátu.

Už jen souběh dvou a více funkcí (rekordmanem je Michal Hašek z ČSSD, který zvládá 30 různých funkcí a má v hlasování v parlamentu účast 3%, tedy větší absence než poslanec a exhejtman Rath, který je od poloviny května ve vazbě) dá člověku zabrat. Třeba takový Alexandr Vondra (ODS) chodil do Senátu jen na 45% jednání. Töpfer ani Vondra se do Senátu znovu nedostali. A tak je myslím velká škoda, že komunista Dolejš nevyhrál. Jenže ruku na srdce. Z čeho měli na Praze 8 lidé vybírat? Z političky ODS, která se účastnila 35% jednání Senátu a stala se tak největší absentérkou nebo komunistu, který neprošel milionovým testem korupce a slíbil za milionek prosadit zákon?

Měl jsem radost i z úspěchu Libora Michalka, který se snažil odhalit korupci na ministerstvu životního prostředí, ale pan „do té doby jako Čistý“ Nečas se rozhodl postavit za člověka podezřelého z korupce. Velkou radost jsem měl z vítězství Elišky Wagnerové (nezávislá, Zelení) v Brně. V jejím případě je to radost o to větší, že jí souboj zřejmě vyhrála slabomyslně se vyjadřující soupeřka Slavíková z ČSSD. V případě Tomio Okamury nejsem ani potěšen, ani rozloben. Uvidíme. Byly ale i kandidáti, které jsem opravdu nechtěl vidět na prvním místě. Především pan Čunek nebo pan Kubera. Nemám pocit, že by se první z nich očistil a v případě toho druhého pána, nevím kde začít. Vadí mi třeba přirovnání atentátu plastovou pistolkou k činu masového vraha Breivika. Vadí mi jeho postoj k tomu neučit na školách sexuální výchovu a vlastně i to, že někoho označuje jako „neukojené feministky“. Vadí, mi když v Senátu sedí někdo, kdo řekne o škodlivosti pasivního kouření:“Existuje tisíc studií, ale žádný empirický výzkum to neprokázal.“ (a to píšu jako kuřák).

Nakonec to trochu odlehčím. Budu citovat z poděkování Miloslava Vlčka z ČSSD voličům: „Za senátora si Zdeňka Brože vybraly vaše hlasy. Máte, co jste chtěli. Byla to vaše volba. S jejími výsledky budete žít celých šest let vy.“ (bez komentáře, politik pak svá slova revidoval a na web hodil mírnější verzi…)

Komunisté nakonec získali jedno křeslo stejně jako minule, takže jsou na svém. Odklon voličů od politických stran směrem k osobnostem je pozitivním prvkem těchto voleb. Senát totiž byl koncipován od počátku jako místo pro osobnosti.

P.S. Proč před druhým kolem mobilizovala pravice proti komunistům? Pokud jsou tak nebezpeční, neměli být již dávno zakázáni? A bude jedinou sebereflexí ODS fakt, že paní Němcová bude volat po potrestání rebelů v ODS? Zřejmě ano. Nerozumím tomu. Ale já jsem přece jen (slovy komunálního politika ODS) pičus…