Sedm kulí v Chrástavě (nebo osm nebo pět, podle toho jaké zprávy čtete). Naštěstí (?) byly jen plastové. Potížista měl repliku skutečné zbraně, přesto ochranka nezareagovala.

Vskutku nevšední způsob, jak oslavit státní svátek je vzít airsoftovou pušku a střílet na prezidenta. Ale myšlení onoho muže nechápu. Navíc je na takový čin myslím už docela pozdě, prezidentovi Klausovi bude končit prezidentské období. Trochu smutné je, že ani to ministerstvu vnitra nebrání v tom, aby si objednala dvě limuzíny každou za dva miliony korun. Alespoň taková byla šuškanda. říSnad budou vyhovovat i tomu dalšímu prezidentovi a nebude mít potřebu je po nástupu do úřadu měnit. Škoda, že se novým prezidentem zřejmě nestane Vladimír Franz. Zatím má totiž nasbíráno jen kolem 12 tisíc podpisů a potřebuje jich do konce října sehnat ještě 38 tisíc. Myslíte že je sežene? Nevěřte na zazraky. Celou situaci okolo jeho kandidatury velmi trefně popisuje Jenda Perla ve svém článku pro Sixpack.

Co se mojí osoby týká, ve čtvrtek jsem nedočkavě vypadl z kanclu a ujížděl k Národnímu technickému muzeu, kde v PiDivadle hráli studenti muzikálovou lechtivou komedii Lysistrata. Rozhodně to byla lepší volba pro trávení večera, než sedět u počítače. Noc jsem strávil (ve vší počestnosti) mimo domov. A ráno šup domů pro CD, DVD, fotky a hurá na Moravu za rodinou. Sunakashi dělalo inventuru, takže jsem na chvíli zaparkoval v kavárně Alfa, kde jsem začal s revizí rok a půl starého textu, který se možná jednoho dne stane knihou. Celý koncept knihy prochází již několikátou revizí, ale minimálně dvě postavy budou inspirovány mým životem a možná si půjčím i někoho jiného. Pokud ji tedy někdy dopíši. Známe se. Na dlouhodobé projekty bez deadline nejsem stavěný.

Dnes se vracím do Prahy. O tom, zda budu spát doma nebo někde jinde ale nebudu spekulovat. Těším se do postele. Obtěžkán polovinou bábovky, strůdlu a třetinou tvarohového nepečeného dortu mířím do Prahy. Krásné sobotní odpoledne všem!