Kolega pod nímž dělám v magazínové části je se mnou spokojen. Asi i to byl důvod, proč jsme si v pátek odpoledne popovídali se šéfem. Sice nemůže zvrátit výpověď, ale nabídl mi alespoň možnost psát na honorář příští rok. Nejsem v situaci, kdybych automaticky skákal nebo naopak zamítal nabídky. Možná by stálo za zamyšlení zkombinovat psaní s focením. I když já byl celý život člověk, co má rád krytá záda a hraje na jistotu.

V pátek po práci jsem mimochodem měl odjet do Brna, ale nakonec se zcela změnila situace, takže jsem zrušil lístky a zůstal v Praze. Bratr se ženou totiž jel na svatbu do Žiliny a naši budou slavit příští týden výročí. Navíc jsem byl zaúkolován nákupem CD médií. Nejdřív jsem si ale musel s otcem dohodnout, co myslí dotazem „Můžeš koupit DVD nebo CD?“. Po pár otázkách bylo jasné, že CD bude stačit, protože jen chce média, na které bude kopírovat fotky z oslavy a svatby. Dále jsem dostal za úkol výrobit pár papírových fotek. Ach ano. Bohužel se moje rodina zasekla na formátu 9×13. Ale což, tuhle adventuru zvládnu.

Po práci jsem zamířil do Budoáru, kde jsem vyžebral od barmana Startku. Ano. Protože jsem odložil elektronickou cigaretu, občas mne popadne chuť na klasické cígo. Ale když ji náhodou nezaženu, dám si jednu a většinou ji ukojím. Ne, neláká mě zase začít naplno. Určitě ne po čtyřech měsících. Dostal jsem tam práska trávy, dal si dva svařáky a dojel jsem domů. Usnul jsem zhruba v jedenáct, což je tak o tři hodiny dřív než obvykle. Ale ani se nedivím, byl jsem vyždímaný jak hadr.

A nakonec dávám odkaz na někoho, kdo píše naprosto skvěle. U cestovní kanceláře Alexandria si zřejmě zájezd NIKDY NEKOUPÍM.

Je to tak, tahle písnička je 19 let stará a nevím, zda se z toho šoku do večera vzpamatuji. Znamená to totiž, že jsem STARÝ…