Pařba skončila a čeká mě pracovní týden, kdy zpravidla netuším, v kolik mám v jaký den dorazit do práce. Snad se dnes dozvím alespoň rozpis na další dny.
V pondělí jsem dostal přiděleny alespoň nějaké úkoly. Začínal jsem po obědě, končil v devět. V úterý jsem pro změnu začínal v devět ráno, takže jsem si ráno přibalil do batohu i věci na cvičení, protože reálně hrozí, že bych mohl stihnout posilovnu. Odmítnout jsem naopak včera musel nabídku dobrého sexu. Nebyl čas. A cítil jsem se docela utahaný. Smutný to život singles.
A tak zatím sedím v kanceláři mimo redakci s lidmi z jiných oddělení. Zřejmě se jedná o členy marketingového týmu. Jsou milí, slušní a tišší. A já se tu snažím chovat taky slušně, což je trochu vyčerpávající ve chvíli, kdy dojdete do práce a vaši přidělenou práci máte hotovou za hodinu. Pamatuju doby, kdy nějak podobně vypadal můj standardní pracovní den. Tehdy jsem si to užíval, upravoval fotky a podobně. Dnes mi to přijde až nepříjemné. Uvidím, co přinesou další dny.
Třeba se po několika mailech podaří IT oddělení pochopit, které jméno je dobře a které špatně. I když ani z poslední konverzace to nevypadalo. Pochopil bych to, kdybych se pokoušel domluvit německy, možná anglicky. Ale nějak nemám pocit, že je chyba na mém přijímači/vysílači. A to jsem si myslel, že jako bývalý ajťák umím s tímto lidským poddruhem komunikovat. Ale zřejmě já nerozumět řeči tohoto kmene!
Já (čtvrtek): „Jsem miloslav, na karte spravne, v outlooku spravne. Spatne na tiskarne“
IT (čtvrtek): „Dobře, zítra by to mělo být v pořádku, na té tiskárně to něják nevadí.“
Já (pondělí): „Dobrý den/večer, dnes je již špatně i v Outlooku :D. Platí to v podpisu.“
IT (úterý): „Máte to špatně v podpisu v emailu? Jestli ano tak pošlete jméno pc, já to opravím.“
Já (úterý): „Ne ne, podpis jsem si vložil sám. Jsem Miloslav.“
P.S. Deset vyhraných euro v pokeru jsem během dvou dnů docela rychle prohrál. Zřejmě jsem si příliš věřil.
Napsat komentář