Nebyl to zcela poklidný víkend, jak jsem ho plánoval, ale to je asi úděl člověka. Nikdy nejde nic podle plánu, pokud není plán konkrétní…

V sobotu jsem šel do posilovny a dal si pěkně do těla. Osobáček měl hodnotu 1300 spálených kcal, v reálu to mohlo být i daleko víc, protože beru různé povzbuzovací prostředky, které slibují spálit až dvanáctkrát tolik. Jedna věc je reklama a druhá realita.

V neděli se stalo nemožné. Zlikvidoval jsem zbytky po stěhování. V pokoji je nyní daleko více místa. Z radosti jsem ještě setřel podlahu a vyrazil nakoupit do Kauflandu. A pak jsem vyrazil nechat si udělat modré promelírování od jednoho šikovného kadeřníka. Mezitím mi zavolal František (spolubydla), že nám shořel hlavní jistič. Opravu zařídil, takže když jsem se kolem půlnoci vrátil domů, vše fungovalo. A taky upekl tvarohovou bábovku (fakt dobrou).

A co jinak? Opět jsem v situaci, ve které jsem nějak nechtěl být. Stálý milenec a k tomu celkem tři zajímaví kluci. Jeden o mne nejeví příliš zájmu. Druhý (nikdy jsme se nepotkali, jen si píšeme) má rád tvrdší sex, ale jinak vypadá na docela dost milého klučinu. No a pak tu máme kadeřníka. Sympatický klučina. Ale jsou tu ale. Je mu teprve dvaadvacet a v případě, že bych do toho šel, bych stálého milence co není z Prahy, vyměnil za mladého kluka, co není z Prahy. Navíc jsme se viděli (viděli = nespali) dvakrát, takže nemá smysl spekulovat o společném chození.

A o tom je můj život. Buď není v mém životě nikdo, nebo je v mém životě ON, kterého jsem si možná dostatečně nevážil a nebo je v mém životě několik možných adeptů na NĚJ. Čím více jich potenciálně je, tím méně jsem přesvědčen o tom, že jej někdy najdu. Nebo že bych do toho měl praštit.