Jaj, tolik se toho událo milé děti, že ani nevím kde začít. Díky sobotní kalbě jsem v neděli byl rozlámaný a nakonec jsem zrušil i svého milence. Ale měli bychom se vidět tento víkend, tak snad se mi podaří lépe rozvrhnout své aktivity, abychom si užili jeden druhého.
A pak přišlo pondělí, které mnoho změnilo. Snažím se tu psát o své práci co nejméně, protože víme jak to někdy končí. No ale tohle již zmínit mohu. V úterý totiž již byla zpráva o prodeji PROFITu oficiální. Ačkoliv jsem posledních několik měsíců měl čím dál méně společného s tímto časopisem a pracoval jsem defakto fulltime jako editor serveru TÝDEN.CZ, Položkově jsem byl stále v té části vydavatelství, která spadala pod PROFIT. A díky tomu jsem se rázem ocitl v situaci, kdy budu od srpna zpět v tomto časopisu a na nové adrese (pokud nový zaměstnavatel nemá nakonec jiné plány). Radost z toho nemám pražádnou, protože mne dosavadní práce bavila a myslím, že jsem ji nedělal úplně špatně, ale uvidíme, co přinese nový majitel i nové vedení. Sundavat kalhoty daleko před brodem prý není známkou inteligence.
V úterý jsem čerpal náhradní volno za státní svátek na konci tohoto týdne, takže jsem si zase naplánoval spoustu věcí. Povedlo se nám nakonec s Frantou odstěhovat tu zkurvenětěžkouparodiinapostel do sklepa. Pravda, přímo ve sklepě jsme ji museli rozložit, aby prošla do kóje. Stěhovali jsme ji po schodech, protože ani ten velký výtah ji nepozřel. Zapotili jsme se myslím oba.
Pak jsem zamířil do starého bytu, cestou si dal oběd a hned ve tři odchytil člověka na výměnu vodoměru. Za deset minut bylo hotovo. Pak jsem setřel parapety, stoly a vrhnul se na kuchyňskou linku a taky podlahy. V bytě byly stovky mrtvolek malých broučků. Zda pocházejí z venku nebo z kytem jsem už nezjišťoval. Nemám hmyz příliš v oblibě. Hodil jsem sprchu a šel do posilovny, kde jsem vyběhal 950 kcal, takže fakt nemůžu říct, že jsem si nemáknul. Pak už zbylo jen setřít chodbu. Věci na výhoz i batoh jsem vystěhoval před byt a otevřenýma dveřma do bytu přiťapkala fenka pitbulla. Mám rád všechny psy a to včetně parodií na ně, jako jsou čivavy nebo yorksheaři, ale z pitbullů mám respekt. Teda ne že by mě vyděsila tak, abych na ni nemluvil a párkrát si ji nepohladil. Když mi ale začala prozkoumavat setřenou kuchyň, nebylo mi úplně jasné, jak ji dostanu z bytu. Zmohl jsem se jen na slovní příkazy typu: „Mazej, bež pryč a vypadni“. Za chvíli ale dorazila panička, prohodili jsme pár slov, já setřel zbytek podlahy a hurá přes Budoár domů.
Zjistil jsem si, že nejbližší tramvaj jede v 20:52, takže jsem vyrazil tak, abych stíhal přesně tramvaj a postavil se rovnou na ostrůvek. A pak dloho nic nejelo. Moje víra, že tramvaj musí brzo dojet byla neoblomná. Neutíkal jsem se schovat pod zastávku, která je lehce nelogicky na konci zastávky a pomalu moknul. Po chvíli jsem zjistil, že moje nové Adidasy nejsou kompatibilní s deštěm. Projela tramvaj 4, pak zase dlouho nic a další čtyřka. Pak se mi rozpadla papírová taška. Trvalo to celé 22 minut, než dvaadvacítka s intervalem po sedmi minutách dojela. Čtvrtinu sedaček tramvaje zabírali lidé z hnutí se sloganem „Ve zdravém těle zdravý duch…“, ale místečko jsem našel. Jen teď přemítám, zda někdy není moje paličatost a umíněnost, že se před deštěm nebudu schovávat spíš nějakým druhem blbosti…
P.S. Facebook mi na stolním počítači jel celý den. Večer se opět začal hlásit z mého stolního počítače jako nedostupný. WTH?
Napsat komentář