Člověk si vždy na sebe ušije nějaký bič a když se blíží termín akce, tak se skoro až netěší. Ale naštěstí je život plný překvapení a tak když jsem v pátek dorazil do jedné vesničky u Brna, už jsem se na další focení svatby vlastně docela těšil.

Pomohlo tomu i to, že jsem dojel na svatbu o den dřív a tak mohl jádro svatebního týmu potkat dřív. Jednalo se o nevěstu, jejího tatínka, sestru a pak samozřejmě Evu, nastávající mého bratra. Páteční zdobení sálu bylo prostě samo o sobě zábavné a navíc jsem si skvěle pokecal právě s tátou nevěsty. Její sestra má skvěle cynický smysl pro humor a již dlouhé měsíce jsem se s nikým během dvou dnů tolik od srdce nezasmál. Zdobilo se do večera, pak jsme si dali večeři v podobě skvělých kuřecích závitků od pana otce a spát se šlo kolem jedné v noci. Vyfasoval jsem matračku v pokoji pro nevěsty. A který fotograf může říct, že spal v pokoji pro nevěsty? :D

Budíček byl v sedm ráno a já ve svojí roli mohl začít docela pozvolna. Kafíčko, snídaně, leštění objektivů a filtrů, druhá a třetí kontrola, že mám opravdu všechno nachystané, zkrátka jsem si mohl dovolit běhat až do jedenácti v kraťasích a tričku, zatímco holky se již od devíti proměňovaly pod rukama kadeřnice a kosmetičky. Právě tento čas mám na focení svateb nejraději. Jedná se vždy o nejvíc osobní a uvolněnou část dne. Taky je to čas, kdy není nutné být dokonale ve střehu a je čas na focení i drobné experimentování. Fotografované objekty navíc nemohou dělat příliš rychlé pohyby, protože musí držet lidem, kteří je zkrášlují a taky by měli dávat pozor na to, aby si nezničili nový nátěr na nehtech.

Pak se začínají sjíždět hosté a to už i fotograf v šortkách a triku začíná vypadat nepřípadně a dochází k jeho proměně. Nemusím ale myslím zmiňovat, že oproti oblékání nevěsty je to asi tak padesátkrát rychlejší :). A právě oblékání nevěsty je další milník svatebního dne. Protože fotím hlavně lidem, se kterými se znám a nevěsty přede mnou nemají ostych (podpořeno faktem, že jsem gay), je u toho většinou plno srandy. Podvazek, šaty, obruče, šaty… Zní to jako rychlý proces, ale v případě komplikovanějších úborů s korzetem zabere desítky minut. A pak nevěsta vstupuje na scénu, vítá se s hosty, mluví s nimi a nakonec usedá do auta.

Zde si dovolím malou odbočku. Logistika je při svatbě velmi důležitou částí procesu. Možná i jednou z nejdůležitějších. Fotograf by totiž například měl fotit nastupující nevěstu doma, ale stejnou osobu by měl zachytit i při vystupování z auta před kostelem (úřadem, zámkem). Další kritický bod přesunu je z místa obřadu na hostinu. Ideální je, když je s fotografem od začátku počítáno v plánech a má místo v některém z aut trasy znalých svatebčanů. Je velmi dobré se taky s něvěstou domluvit na klíčové okamžiky. Preferuji si vždy sednout a probrat svatební den dopředu, ale pokud již několik svateb máte za sebou, není to životně nutné. Většinou se stačí na pár věcí zeptat a pokud nevěstě (zajímavé, že v drtivé většině případů fotím nevěstám, nikoli ženichům) na některých momentech obzvlášť záleží, jistě vám to řekne (myšleno jiné okamžiky, než nasazování prstýnků, první polibek nebo podpisy na úřední listiny, ty jsou standardem).

pokračování příště…