Původně jsem chtěl začít tím, že si nejsem jistý, zda bylo horších 25 hodin v práci během uplynulých dvou dní nebo necelé dvě hodiny u ČT1 včera. Pak jsem si ale uvědomil, že je to blbost. Těch 25 hodin bylo vcelku příjemných.
Ano, za poslední dva dny jsem toho moc nezažil. V osm ráno jsem byl nastoupený v práci a po půl deváté večer z ní odcházel. Na stranu druhou mám dnes a v pátek volno. Nebudu říkat, že to člověku nedá zabrat. Ale nebudu tu ani plakat. Člověka to nutí dále se zlepšovat a optimalizovat jednotlivé pracovní úkony. Donutí jej to se rozhodovat. Rychle.
Ale zpátky k perexu, ať můžu pokračovat dál. Včera jsem dojel na zastávku U kaštanu, stihl tak tak nakoupit ve večerce a dorazil domů. S Frantou jsme si otevřeli víno a já se přidal ke sledování dokumentu o Simoně Stašové. Těžko ji nemít rád, když zraje jak víno. Dokument to byl příjemně civilní. S povděkem jsme proto přivítali fakt, že ČT po něm zařadila komedií s ní, Rudolfem Hrušínským ml., Libuší Šafránkovou a dalšími. A pak jsem jen žasl jak pitomé věci ČT vyrábí. Párkrát jsem se zasmál, ale ve většině případů blbosti tvůrců. Nebylo to vtipné, nebylo to rozhodně překvapivé (s přesností na sekundy jsem odhaloval, co se stane předtím, než se to stalo) a mělo to spoustu zbytečných a totalně nepodstatných linek.
Asi mi chybí částečná lobotomie mozku, protože málo sleduju TV, ale tohle bylo extra špatné. Zápletka o opraváři praček, který chodí k psychiatrovi, protože se začíná cítit jako pes, pak se v psa promění, načež obšťastní fenku německého ovčáka, skončí v útulku a když se z něj dostane do opatrování k bývalé zákaznici, promění se zpět v muže (to celé roztažené do dlouhé stopáže) prostě žádný jízlivý komentář ani nepotřebuje.
Inu večer strávený bez funkčního internetu se může zvrhnout ve všelijaká zvěrstva (a sledování ČT zatím na mém žebříčku zhovadilostí vede). Pak jsem zkusil vybalit pár věcí z krabic, dal si sprchu a ulehl do své provizorní a tvrdé postele. Zapojil jsem lávovou lampu, LED pásek a LED osvětlení, které se obvykle vytahuje z krabice jen na konci roku na pár dní (ano, vánoční osvětlení blikající tak, aby vyvolalo u náchylnějších jedinců epileptický záchvat). Tím jsem si vytvořil iluzi domova. Zda mi to má suplovat to, že nechodím na taneční párty netuším.
Ráno jsem vstal a ve spěchu vyměnil popisky u schránky i na zvonku. Do zvonku jsem se ovšem nedostal a nenašel jsem po stěhování průsvitnou izolepu, takže jsem se hezky počesku přikradl k domovní nástěnce a odstřihl si zhruba dva centimetry čtvereční pásky, z některého dokumentu, která ještě šla použít. Jako provizorní popisek zvonku tu stačilo. Hodil jsem věci do pračky a vyzkoušel tak jak pere.
Pak zazvonil technik z UPC, udělal všude bordel, protože musel na dvou místech vrtat a zapojil INTERNET. Třikrát haleluja. Stokrát haleluja. Tisíckrát haleluja! Teda ne že by to něco znamenalo, stále mi tu chybí stůl, na kterém bych mohl stolní počítač provozovat. I když kdybych si pořídil bezdrátovou klávesnici a myš, mohl by to ovládat z postele a místo druhého monitoru mít televizi stále. Nicméně na upravování fotek by to asi moc nebylo.
Odpoledne se staví Phoenix a dostěhujeme drobnosti jako počítač, žehlící
prkno, lampy a nějaké polštáře.
Nákupní seznam na nejbližší možnou dobu (nejdříve příští týden) do IKEA:
-stůl
-kancelářská židle (není nutná, zatím mohu využít židli z kuchyně)
-tři mrtě ramínek do skříně
-gaučopostel (sice tu jedna tvrdá a nepoddajná je, ale na postelovou
-gymnastiku asi nebude tím pravým ořechovým)
Tento týden se bohužel nedostanu do posilovny, což mne opravdu moc mrzí. Co rozhodně stihnout musím (v sobotu svatba) je kadeřnice. Už teď hodinu před polednem mlátím hlavou o zeď, protože usínám únavou. Zítra mne čeká dalších 12 hodin v práci plus 3 hodiny pohotovosti na telefonu a internetu. Jupí.
P.S. Fakt rád bych viděl třeba Toma s Tarasem, ale minule to nějak nevyšlo a kluci se už pak neozvali, takže to asi visí na mě.
Napsat komentář