Je to sotva pár minut, co mi @maestrosill převedl blog na moji vlastní doménu a já tak definitivně skončil na serveru bloguje.cz a je to podivný pocit. 

V prvé řadě musím strašně moc poděkovat Martinovi, protože si nejsem zcela upřímně jistý, zda bych do přechodu a převodu starého blogu dokázal investovat tolik času (já bych ho musel investovat daleko víc, je to už nějaký pátek, co jsem pracoval jako pseudoajťák) a zda nebýt jeho bych jen nezavřel krám. Opravdu díky Martine, protože jsem čekal dva tisíce různých problémů a ejhle, komunikovali jsme ohledně blogu jen párkrát a ono to funguje!

V řadě druhé si budu muset trochu zvyknout na nový redakční systém, byť tento jsem rok a půl používal jako webeditor ekonomického časopisu Profit, takže to bude jen o zvyku. Ale na to, že uložím příspěvek na první pokus (což se mi na bloguje.cz nepodařilo již měsíce!) si zřejmě zvyknu snadno. Ale stejně je mi smutno z toho neslavného konce blogovacího systému. Jenže co si nalhávám? Nějaké ty konce již mám za sebou. I horší a srdci bližší. Život jde dál. A i když se někdy člověk musí koukat na svět přes slzy, měl by se prát. Měl by bojovat. O sebe. Do posledního dechu. Vzdát se je totiž vždy ta nejsnadnější cesta.

A tak se nevzdávám. Vyhodím všechny vizitky s léty zavedenou adresou kombajn.bloguje.cz (skoro se za svoji existenci dočkala 750 000 návštěv!) a pokud ještě někdy namíchám nějaké projekce, už na nich bude jen a jen adresa www.kombajn.info nebo vjkombajn.cz (ani na nějakou editaci své „superstránky“ jsem si nenašel sílu, chuť a čas – jaký to kontrast s koncem minulého odstavce).

Takový jsem. Jednou nahoře, jednou dole. Jednou vzteklý, jednou něžný. Jednou sladký, jednou kyselý. Z nějakého důvodu tu exhibuju už skoro devět let. Dokud tu bude alespoň pár čtenářů, pokusím se zůstat. Mám vás rád. Dáváte mi alespoň dílem smysl sama sebe. Ne že bych věděl proč nebo jak. Ale s vámi nikdy nejsem a nebudu sám. Všem svým čtenářům díky!

P.S. Spolupráce s nejmenovaným gay časopisem skončila před prvním číslem. Chyby tam byly z obou stran, takže jsem vlastně rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Remízou.