A je to tady. Zasloužený víkend. O samotě, František odjel do Brna. Dostal jsem několik nabídek k sexu, potěšila ta od dvaadvacetiletého zajíčka…

Nicméně jsem to zamítl. Důvody jsou dva. Jednak mám milence, kterého by stěží mohl nahradit a jednak si už týden píšu s jedním (jen o rok starším) zajícem, ke kterému mám respekt. Studovat dvě vysoké školy, projevovat se inteligentně, vyzařovat chemii a špičkovat se, tomu je těžké odolat. Nicméně odolávání hodně ulehčuje fakt, že jsme se potkali na pouhé jedno kafe a on finišuje se zkouškovým, takže nemá čas. Navíc si drží setsakra odstup, takže je to čistě o tom si psát. Nevím proč, ale v zásadě mi to nevadí. Buď se to během několika měsíců někam posune nebo ne. Nevím, co by byla horší varianta.

Jedenáctým dnem nekouřím cigarety (a devátým je nahrazuji elektronickou cigaretou), což přináší pozitivní finanční efekt a zdravotní aspekty budou zřejmě taktéž nezanedbatelné. Zrovna včera jsem si cestou do práce uvědomil, kolik změn mne za těch necelých sedm měsíců potkalo. Nějak jsem se zklidnil, znovu si vybudoval sebevědomí, možná i líp vypadám, zbavil se brýlí a začal se usmívat. Ale stačí to na to, abych se cítil alespoň tak šťastný jako s mým expřítelem? Není to lepší nebo horší. Je to jiné.

V redakci zavládla fotbalová horečka a tak jsem se přidal. Ve čtvrtek jsem si prostudoval aktuální situaci ve světových fotbalových družstvech. Byla to silně povrchní analýza. A nějak jsem se zřejmě dostatečně nepřenesl přes fakt, že jsem Čech/Moravák. Ta stovka za tipovačku ale za ten pocit hry stála. Inspirovalo mne to k tomu si vsadit dva tikety. Jeden na pátek a sobotu a druhý na „tutovky“. V obou případech je kurz kolem 3,6. První zápas Polsko-Řecko jsem tipoval 02 (skončil 1:1), Rusko-ČR 10 (skončil 4:1) a dnes se bude hrát klíčový zápas Nizozemí-Dánsko 1. Pokud Nizozemí nevyhraje, zničí mi oba tikety, neb je to první tutovka na tom druhém. Uvidíme dnes večer (Dánsko se rozhodlo hrát fotbal a porazilo Nizozemí).

V posilovně jsem včera zkusil stroj, který zřejmě simuluje běžky. Příjemně jsem si protáhnul tělo, ale spaloval příliš rychle, když se konečně chytil měřič tepové frekvence, měl jsem zrovna 173, což je sice dostatečná rezerva pro moji teoretickou maximální (191), přesto jsem se musel hodně snažit, abych ji snížil na „spalovací“ 131. Ale po třech měsících bych měl rozhodně změnit druh aerobního pohybu a přesedlat na kolo nebo právě tuto mašinku.

A to je asi tak vše ze zásadních událostí v mém životě. Ano, vlastně se nic neděje. A věřte nebo ne, jsem za to fakticky rád…