V práci jsem měl půl dne volna, takže jsem po jedné hodině vypadnul a konečně si koupil Na příkopě cihlu v charitativní projektu Akce cihla. A pak se celý den začal kazit. Posilovna ještě proběhla standardně, večer jsem dokonce viděl Lukáše, se kterým ohledně bytu, kde jsem měl původně bydlet, vlastně nebyl žádný problém. Ještě předtím mi došel docela arogantní mail z LUI, kterému jsem se ještě neměl čas věnovat.

A pak jsem dorazil na půlnoční premiéru filmu Prometheus do Bio Oka. Je to velmi rozporuplný film. Pokusím se vyhnout všem spoilerům mimo jednoho (lehce naťuknutého v recenzi Františka Fuky – díky za titulky), takže to klidně mohou číst i ti, kteří se na něj chystají. První část filmu si musí každý chrochtat blahem, opravdu se odhalují tajemství. Nejzásadnějším odhalením je jistě twist kolem jedné mimozemské rasy, která se již objevila ve Vetřelčí sérii. Je to twist důstojný a milovníka tohoto universa naprosto uspokojí. Jenže jak film pokračuje, nabude člověk dojmu, že druhou polovinu točil někdo jiný. Prostě se to zvrhne do neskutečných blbostí. Ikonou této části filmu je samooperace „nové Ripleyové“ na ultramoderním medicínském stroji, kterému chybí (v roce 2093) konfigurace pro operaci žen (!!), což je do očí bijící nelogický fakt především proto, že přístroj si pro sebe usurpuje despotická šéfka výpravy (!!!!). Touto nelogičností ale teprve scéna začíná. Vlnu upřímného pobavení a smíchu v sále (diváci se mohou zasmát několikrát) vyvolal především způsob „zašití“ pacientky a rychlé uzdravení bez viditelné jizvičky. Konečný verdikt? Mohl to být luxusní film a důstojný pokračovatel vetřelčích filmů nepočítaje filmy ze série Vetřelec versus Predátor. Bohužel párkrát tvůrci zabrousí nebezpečně blízko k těmto sračkám. Na stranu druhou doporučit vám nechodit na tento film do kina neumím. Stojí za to jej vidět a to i přesto, že mi stále nedošla první scéna z filmu, ačkoli jsem o ní usilovně přemýšlel již několikrát. O co tam šlo netuším. Ohodnocení 3-4/5 nebo 70% je myslím tak nějak férové.

No a pak se to vykurvilo úplně nejvíc. Noční tramvaj s policisty mne nerozhodila. Jsem totiž majitelem Opencard, takže jsem svoji kartičku dal revizorovi. Jenže se ukázalo, že již měsíc mám zakoupenou čtvrtletní jízdenku na pásmo 0 a 1 (vnější okraj Prahy kam nejezdím), ale nikoliv pásmo P, tedy Prahu. Diskutovali jsme o tom dlouho, OP jsem u sebe vyjimečně neměl, takže jsem nakonec vysolil posledních 800 korun co jsem měl u sebe a vystoupil na Náměstí republiky. Vybral jsem peníze z bankomatu a zjistil, že mi budou na nic, protože stejně nemám moc kde koupit ve tři ráno jízdenky (vestibuly metra vypadaly zavřené). Nakonec jsem i přes obavy, že mám z mobilu blokované prémiové SMS koupil lístek na telefonu. Za zmínku stojí, že jsem SMS odeslal jedinkrát a došly mi dvě různé jízdenky. Ale to už mi bylo jedno, byl jsem příliš unavený. Do postele jsem se dostal ve čtyři.