Nejšílenější den, jaký jsem po rozchodu asi zažil. Tak bych označil úterý. Ale pěkně popořádku, zadělal jsem si na to už v pondělí.

V pondělí byla v redakci oslava. Pití na firmu, jídlo donesl každý vlastní. Zahrál jsem si několikrát šipky, pokecali jsme a odhaduju, že jsem mohl vypít tak dvě lahve vína. Nejsem si vlastně jistý, jak jsem jel domů. Ale kolem půl druhé jsem vystupoval na Kubánském náměstí. Vím, že jsem dokouřil krabičku cigaret, došel domů a padl do postele.

Ráno jsem se vzbudil až kolem deváté, což mě vyděsilo, protože jsem ujišťoval svého kolegu, že to se nestane. A bylo hůř. Vstal jsem, napsal kolegovi mail, že jsem na cestě a při cestě na WC zjistil, že jsem stále opilý. Místo ranního močení jsem se vyzvracel. Oblékl si ponožky, napil se trochu vody, protože jsem byl dehydrovaný a pak se mi neudělalo nejlíp. Znovu jsem se tedy vyzvracel a šel si na půl hodiny ještě lehnout. Pak se znova napil vody a po chvíli opět klečel u mísy. Oblékl jsem si kalhoty a pokračovalo to v podobném duchu. Trochu to zkrátím…

Do práce jsem dorazil zhruba v 13:20. Cestu jsem dal metrem a v práci se po půlhodině vypravil taky zvracet. Zajimavé, že mi nikdy předtím nepřišlo, že v té chvíli, kdy celý proces probíhá, se člověk neuvěřitelně zpotí. Pak už jsem ale zvládnul vypít vodu s minerály a vitamíny. Kolem půl čtvrté jsem dokázal dát i snídani (špenátová mřízka) a uvědomil si, že jsem vlastně nekouřil už několik mnoho hodin. A tak jsem se rozhodl, že si nebudu kupovat další krabičku. Pokus nekouřit číslo 182 započal! Cestou z práce jsem si v 19:30 dal dokonce i vídeňák z Bageterie Boulevard, doma jsem si hodil sprchu a šel cvičit. Ano, správně.

Po téhle story jsem šel cvičit. Protože jsem za celý den příliš nejedl, nechal jsem si doporučit obsluhou na baru nějaký vydatný koktejl před cvičením a po cvičení si dal proteinovou tyčinku pro regeneraci svalů. Večer jsem se mrknul na Tron Legacy (jeden z nejlepších filmů co se zvuku týká), vypral a Frantovi zamítl jeden byt (nebylo tam UPC i když cena i poloha nebyla zlá). Doufejme, že mne s tímto přístupem nepošle brzo do prdele…

P.S. Výsledky HIV testů dopadly samozřejmě negativně. Což je uklidňující v době, kdy jsme na prahu nové epidemie. Loni bylo 153 nových případů HIV+, do letošního dubna již 62 lidí (takže na konci roku to bude 186?). Zhruba polovina HIV pozitivních (1719) žije v Praze – 821 případů. To jsou samozřejmě jen ti lidé, kteří se testovat nechali. Uvádí se, že skutečný počet může být až desetinásobně vyšší, což při podílu gayů mezi pozitivními (59,6%) dává znepokojující číslo. Znamenalo by to, že v Praze žije téměř 4900 HIV pozitivních homosexuálů. Odhaduju, že to je každý dvacátý až třicátý v Praze. Ale třeba se pletu a všichni se chodí testovat. I když… Kolik znáte lidí, kteří nikdy na testu nebyli? A co vy?