Jsem unavený. Sám ze sebe. Z toho vedra venku. Chybí mi někdo koho bych měl rád. Ne jako kamaráda. Takže sem tam se vrátí splín. Většinou ale na něj není čas, když se věnuju všemožným aktivitám. Vyčerpávají ale a jsem unavený. Sám ze sebe…

Ano, jedná se o cyklický perex, který si můžete číst stále dokola. Je v tom jistá symbolika. Koloběh života. Není to děsivé? Ostatně již v řeckých bájích lze nalézt obzvlášť děsivý příklad repetice – král Sisyfos by mohl vyprávět.

Ale nestěžuji si. Stále mám práci. Což tento týden, nemůže tvrdit, v místě kde pracuji, každý. A pořád mě baví cvičit. Dnes večer vyrazím do Roxy na koncert Bruno Ferrariho. To je taky nemalá cesta zpět v čase. Možná se mi podařilo trochu dospět. A možná dnes. Když jsem se ráno probudil, vzpomněl jsem si na svého ex (to se mi po ránu už běžně nestává). A v jednu chvíli jako by se mi spojilo několik střípků do jednoho. Má rád změny v praci. Otázka je, zda to není spíš obecná vlastnost mít rád změny. Stejně jako je nemít rád. A pak jsem pocítil smutek. Takový, jako když vám dojde, že ta rozbitá váza po babičce už nikdy nebude vázou. Jen byl ten pocit silnější. A pak s každým dalším nádechem jsem se cítil líp. A vyrazil jsem do práce.

Včera jsem do Domu Světla spěchal zbytečně. Byť na mém lístečku byl termín 22.5. a čas 16-19, někdo se spletl. Takže příští týden poběžím do Karlína znovu. Už potřetí. Jupí. Tento týden se mi snad podaří dokončit výběr fotek. Možná se mi podaří dát s kafe s jedním klukem a možná ne. Není čas to moc řešit, takže si jen o víkendu musím zajít někam do C&A a mrknout, na co uplatnit kupon s 25% slevou.

Jak ten čas letí, co?