Jak jsem již psal, adresa kombajn.bloguje.cz se brzo stane minulostí. A jak jsem očekával, budoucí bydlení se po týdnu uklidnění opět zkomplikovalo.

Je to podivný pocit stěhovat se ve virtuálnu. Ale stěhuji se do vlastního. A to je pozitivní. Budu mít plnou kontrolu nad tím co smím a co ne, včetně případné reklamy (byť ji primárně neplánuji). To v reálném životě mne čeká stěhování taky a nejsem si zcela jist, jak to dopadne. Jak se dalo čekat již před týdnem či dvěma, kdy se mí budoucí spolubydlové dostali do pře, aby mi později svorně tvrdili, že je všechno v pohodě, nyní je opět všechno jinak. Jeden z nich se bude na konci tohoto měsíce stěhovat. To znamená, že bych bydlel s jedním z nich a někým dalším.

Otázka je, zda ano či ne. Oba dva jsou svérazové (tím netvrdím, že já nejsem – jen v tomto případě neřeším svoji povahu, ale jejich) jeden je flegmatik s návaly cholerismu (ač považován za hysterku, telefon jsem nikdy do vody nehodil) a druhý je naprosto sociálně mimo a dosud žil zřejmě v nějaké izolované kolonii (šokován z toho, že se mu neozvou z pohovoru a informovat expřítele svého spolubydlícího o tom, co spolubydlící dělá – aniž by mu to přišlo divné, nikdo jiný nemůže). Přiznávám, že jsem se docela bál bydlet s oběma. Jenže co jiného mi zbývalo? Můj nájem je vyšší než si aktuálně můžu dovolit a i kdyby ne, stejně mi pronájem na konci června končí. Co teď?

Ve hře jsou stále dvě varianty. Docela nerad bych se stěhoval jen na pár měsíců. Bylo by to během roku třetí stěhování a na to fakt nemám. A ano, bojím se toho bydlet s někým, kdo není aktuálně zcela vyrovnaný. Čeká mne zřejmě hodně zvažování. Realita je o tolik těžší než virtuální bytí…