Dnes to bude asi krapet telegrafické. Není totiž moc o čem psát. Takže můžu znova omlet to, co tu je skoro denně. Práce, posilovna a pár niterných pocitů. Zapomněl jsem na něco? Jasně, nesmím vynechat zmínku o samohaně…

Můj život se opět dostal do zajetých kolejí. Budíček kolem sedmé, na oběd bageta nebo salát, práce minimálně do půl šesté. Domů cestuju delší cestou (tramvaj 22 z Národní místo metra), abych se mohl na Jana Masaryka stavit do Budoáru na vinný střik (a někdy případně polévku). Podle toho, zda mám v rozvrhu posilovnu, se zdržím krátce nebo dlouze. Včera tam nebyl nikdo známý, takže jsem se chvíli koukal do notebooku a pak vyrazil k domovu. Tak tak jsem stihl posilovnu a svých 800 kcal.

Následoval nákup v Tescu a večeře (v polovině případů tvořena malou konzervou tuňáka ve vlastní šťávě). Pak internet, někdy úprava fotek, někdy IBOYS, FB a podobné asociální sítě. Mezitím se obvykle stihnu uspokojit a pak hurá do postele.

Vlastně to se mnou není tak zlé, jak jsem myslel. Tento týden jsem dostal už třetí nabídku na sex a to byl včera teprve čtvrtek. Všechny jsem mimochodem odmítl. Podotýkám, že všichni kluci vypadali velmi použitelně a nemít stáleho šukaboye, asi bych je z postele nevyhnal. Na stranu druhou, občas se na IB objeví někdo, s kým se mi opravdu fajn kecá. Aktuálně je to jeden kluk, co dělá na Václaváku a já denně chodím kolem místa, kde dělá. Možná se to někdy někam posune. Třeba se časem dostaneme ke kafi. Rozhodně ale nikam nespěchám, protože můj milenec mi poskytuje všechno, co mi kdo fyzicky poskytnout může. Nevím jak se mi to stalo, ale mám ze sebe pocit, že jsem v pohodě. Tuším, že za tím vězí vyšší spokojenost se sebou samým. Sice stále neobleču rifle od Jozefa Slobody, které jsem kdysi oblékl (Maroshovi byly velké), ale chybí mi už asi jen dva centimetry v pase. Tuším, že když jsem se při stěhování rozhodoval, zda je vyhodit či ne, bylo to daleko víc. Nevyhodil jsem je právě z toho důvodu, že jsem si tehdy slíbil, že je jednou znovu obleču. Což mne přivádí k myšlence, že všechny ostatní kalhoty mi začínají padat. Takže ano. Poměřuji svou cenu skrze vlastní váhu. Je to tak povrchni! A tak ryze gay…

Možná je na čase si přiznat, že jsem stejně povrchní buzna jako panenky z gaypodniků, které vyrážejí každý pátek do nějakého buzna podniku. K tomu jsem se zatím neuchýlil.

P.S. Čtrnáct dní po operaci už kapu umělé slzy do oka sporadicky. A zrak je v pohodě na obou očích. I to přispívá k mojí pohodě.

P.S.2 Dnes mne čeká v práci tvorba on-line zpravodajství. Bude to náročné a docela se na to těším. Vypadá to, že jsem nakonec od svého ex přece jen něco pochytil. Přestal jsem mít panickou hrůzu ze změn. Zjistil jsem totiž, že změny nemusejí být nutně jen k horšímu.