Když se daří, tak se daří. Je důležité si umět vybrat pobočku. A kontrolovat hlavně koupené zboží. I kdybych to udělal, stejně bych tím nic nevyřešil. Přehravač hraje, ale nefunguje mu ekvalizér. Potřebuju ho?

V pondělí jsem toho neměl moc na práci. Před posilovnou jsem se jen chtěl stavit v Datartu a pak jsme měli domluvený pozdní oběd, kam jsem ani nešel. Ale protože jsem něco pojíst musel a řízek s bramborovým salátem od tatínka jsem si šetřil na večeři (ano, na večeři proti dietickým zásadám, vím o tom!), zašel jsem do Bageterie Boulevard. Docela příjemně jsem si tam potykal s jednou nejmenovanou obsluhou. Pak jsme si venku zapálili a já tak měl šanci zjistit, že to roztomilé mládě za pultem je jednadvacetiletý heterák. Inu není každý den posvícení. Stejně je to jedno, vzhledem k tomu, jak se v poslední době v pražské gay komunitě rozmáhá trend „být HIV“, asi stojí za zvážení nápad mít stáleho milence. Ostatně kandidáta na dobré postelové zážitky již mám. A srdce? Tam zatím squatuje poslední nájemník. Zabarikádoval se tam a nevím jak jej vyhnat, aniž bych s ním nestrhnul i ten „barák“. Někdy bych chtěl být tou ledovou královnou, na kterou si občas hraju. Jenže ji nejsem. Každý musí hrát s takovýma kartama, které mu život rozdá. Někdy stojí velké úsilí je nesložit.

Poté jsem vyrazil do toho již jednou avizovaného Datartu. Vybral jsem si samozřejmě jedinou pobočku, kde na skladě vybraný přehravač neměli. A tak jsem zamířil na Národní. Koupil jsem si u pokladny černý MP3 od Sony (prodavačka se ptala na barvu) a zeptal se na kabel k telefonu. Měli jen verzi od Nokia. Svět ve kterém koupím 4GB MP3 přehrávač za 999 Kč a vedle toho mi USB kabel od Nokia nabídnou za 599Kč? WTF? Co je proboha na metrovém kabelu tak drahého? Sama prodavačka mi řekla, že měli noname kabel za 120 korun. Oželel jsem tedy prozatím kabel. Cenotvůrci v Nokia by se měli probudit. MP3 přehravač mi vydal týpek, igelitovou tašku jsem odmítl a zamířil domů. Teprve v tramvaji jsem si všimnul nápisu Blue na krabičce. Ano, azurová je zřejmě nová černá. Další věc, kdy jsem koupil něco trochu jiného, než jsem zamýšlel. Ano, mohl jsem nasednou na tramvaj a vrátit se. Ale k čemu? Stejně bude v kapse. Jen si říkám, že kdyby všichni vykonávali práci tak jak to někdy prodavači dělají, byl by to poměrně vtipný svět. A mimochodem když se v ní pokusím dostat na ekvalizér, zahlásí mi chybný příkaz. Vrátit, či nevrátit? No mám na to 14 dní, že?

Kolem půl šesté jsem vyrazil do posilovny, ale při vstupu jsem viděl, že všechny čtyři pásy byly obsazené. Tak jsem se zase otočil s tím, že dojdu později. Nakonec jsem uběhl 630 kcal, což není vzhledem k proběhnutým svátkům nic moc, ale zase jsem se nechtěl strhat. Zahrál jsem si dva levely Bitvy o Středozem, upravil asi 15 fotek (zbývá jich něco přes 550 a tímto tempem mi to potrvá 36 dní), nafotil pár fotek s dvoutisícovkama a pustil si jeden díl Castle na zabití. Co bude obnášet moje nová pozice v práci? Na to jsem se pokoušel nemyslet. Stejně jako na operaci. Jen se těším, až to bude za mnou.