Tak jo, nakonec jsem dorazil i poslední díl z našeho výletu do Madridu. Tento víkend bude o poznání méně sluníčkový. Ale aspoň u vzpomínek se člověk může zahřát, že?

Třetího dne byl Frantův život v ohrožení. Když jsem ráno vycházel z hotelu bez cigaret a chtěl si je koupit v obchodním centru přes ulici, jen mávnul rukou, že je koupíme po cestě. Jenže! Jednak byla neděle. Jednak mám rád mentolové a jednak ve Španělsku seženete cigarety jen v Tabacos obchodech. Zapomeňte na novinové stánky, zapomeňte na večerky. Pokud se spokojíte s omezeným výběrem, můžete risknout bary, zda nemají automat. Pokud ale hledáte mentolové, může vám (pokud nejste v centru) nedělní nákup cigaret pár hodin zabrat. A to neznáte Kombajna bez cigarety!

Zamířili jsme do uliček kolem „Plaza Cascorro“ na nejznámější blešák zvaný „El Rastro“. Navštěvuje ho prý až 80 000. A my je všechny potkali! Na několika tisících stáncích najdete asi úplně všechno. Trička, etno-oblečení, ručně vyráběné šperky, minerály, brýle, boty, dokonce i křesla, nábytek a cetky, které často končí na smetišti (k čemu by mi bylo několikero rezavých železných kování nevím). Potkali jsme mezi lidmi i postarší kreaturu, která vypadala jako něco mezi uměleckým dílem, pytlem botoxu a vycpaným zvířetem. Pak jsem objevil otevřený Tabacos a vše bylo hezčí. Poslali jsme pohlednice, kdy mi jediný problém dělalo tipnout správné číslo na Qcafé. Nakonec jsem proto do políčka adresa napsal: „Opatovická 12 nebo 67“. Dnes již vím, že první je správně.

No a pak jsme se s předstihem vydali na letiště. Při první jízdě jsme si uvědomili, že nevíme, na jaký terminál vlastně jedeme. Za data v cizině by leckterý Čech mohl pořídit slušnou motorku a na papírovém tiketu nebyl terminál u odletu uveden, tak jsme si tipli, že to bude stejný, na který jsme přiletěli. Dojeli jsme za 2,5 na osobu na terminál 4 a za turnikety jsme na obrazovkách hledali náš let. Dvakrát. Třikrát. Ani při čtvrté kontrole odletů jsme jej nenašli. A tak jsme se s vědomím časové rezervy vypravili zpět na terminály 1,2 a 3. Opět metrem za 5 euro pro oba. Tam jsme zjistili, že terminál 3 je uzavřen a na terminálech 1 a 2 jsme náš let nenašli. Proto jsem vyměkl a zeptal se místního pracovníka. Odkázal nás na Terminál 4. Je to zvláštní, ale ačkoliv panikařím při běžných situacích a jsem všeobecně rychlonasírací, ve vypjatých momentech zůstávám v klidu. „Tohle kolo platím já,“ zasmál jsem se s vědomím, že cesta na letiště nás dohromady stála už 15 euro.

Na letišti jsme sice nenarazili na free wifi, ale objevili jsme samoobslužné terminály McDonald. V nich si sestavíte objednávku sami (stejně kolikrát jste si objednali kolu bez ledu, a odcházeli s kelímkem chřestící koly?), ale když ty sendviče nejsou připravené dopředu, tak příliš své odbavení neurychlíte. Nápad dobrý, jen to dopilovat. Odbavení ohledně check-inu bylo v Madridu taktéž o poznání pomalejší než v Praze. Za patnáct minut tři nebo čtyři lidi mi přijde zoufale pomalé. Následovalo zpoždění letu zhruba o 40 minut a návrat do Prahy.

Shrnu to ještě jednou. Španělsko je krásná země, s typicky jižanským přístupem k servisu (siesta, klídek, pohoda). V Madridu je všude spousta parků a jeho ústředním místem je náměstí Puerta del Sol. Madriďané milují daleko více život na ulici než v klubech. A žít to tu začíná až v noci. Ne v deset nebo jedenáct, jako v ČR, ale až kolem jedné. Každopádně doporučuji se naučit trochu španělsky, může se to víc než hodit. Uvidíme, jak s tímto místem zamává finanční krize a jak si poradí tato země s vysokou nezaměstnaností. Díky turistickému ruchu má však země potenciál být na tom lépe než země, které tolik turistů nepřivítají. Ale to se týká i Itálie a Řecka a v jakém stavu dnes jsou?